140 C 5/2024-109 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7. 5. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 892 910,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný dne 23. 12. 2016 na základě , spisová značka, , , spisová značka, (dále jen „NZ“) zúžili rozsah společného jmění manželů, kdy žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí nemovitostí zapsaných na LV , číslo, pro k. ú. , adresa, (dále jen „Nemovitosti“), kdy mezi ně patří i rodinný dům č.p. , číslo, (dále jen „Dům“), jenž je součástí pozemku p.č. , číslo, , vše v k. ú. , adresa, na adrese , adresa, . Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 12. 2016 Dohodu o úhradě nákladů na provoz, údržbu a opravy nemovitostí a dohodu o převzetí závazku (dále jen „Dohoda“). V rámci čl. II. Dohody se žalovaný zavázal po dobu 5 let od uzavření Dohody výlučně ze svých prostředků hradit žalobkyni náklady na běžný provoz, údržbu a opravy Nemovitostí (Domu), a to na základě vyúčtování žalobkyně. V rámci čl. III Dohody se žalovaný zavázal hradit řádně a včas ze svých výlučných prostředků pohledávky zástavního věřitele Raiffeisenbank, a.s., IČ: 49240901 (dále jen „Banka“), kdy tyto pohledávky vznikly solidárně žalobkyni a žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 12. 12. 2013 (dále jen „Smlouva“), kdy pohledávky Banky byly zajištěny Smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 12. 12. 2013 (dále jen „Zajištěné pohledávky“), kdy zástavou byly právě Nemovitosti. Žalovaný se výslovně zavázal zprostit žalobkyni povinnosti hradit jakoukoliv část zajištěných pohledávek, a to v čl. III Dohody. Dle čl. 4.1 Smlouvy byl den splatnosti jednotlivých splátek stanoven na 21. den měsíce. V průběhu splácení žalovaný nesplnil podmínku Banky dle čl. 3.3 (b) Smlouvy, kdy původní dohodnutá úroková sazba Banky byla navýšena o 1,5 % p. a., kdy tedy měsíční splátka činila 28 113,47 Kč a byla splatná do 21. dne v měsíci, kdy pokud by tento den připadnul na den pracovního klidu, splatnost nastala nejbližšího předcházejícího pracovního dne. Žalovaný po určitou dobu svou povinnost z čl. III Dohody hradit zajištěné pohledávky banky plnil. V průběhu roku 2021 však žalovaný přestal zajištěné pohledávky hradit a došlo k ukončení jakékoliv jeho komunikace se žalobkyní. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně má v domě svou rodinnou domácnost a nechtěla o nemovitosti přijít, musela začít hradit zajištěné pohledávky banky sama. Žalobkyně tak učinila pravidelnými splátkami ve výši 28 113,47 Kč počínaje měsícem červen 2021 a konče měsícem březen 2023. Celkem tedy učinila 22 splátek po 28 113,47 Kč, což je 618 496,34 Kč. Veškeré splátky zajištěných pohledávek byly žalobkyní hrazeny na bankovní účet určený bankou č. , č. účtu, . V měsíci dubnu 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k dodržování Dohody, zejména jejího čl. III. Na Předžalobní výzvu však žalovaný nijak nereagoval. Bylo tedy zřejmé, že žalovaný nemá žádnou vůli dobrovolně zajištěné pohledávky pravidelně hradit a došlo k mimořádné úhradě zajištěných pohledávek a jejich splacení žalobkyní platbou ve výši 274 414,04 Kč dne 28. 3. 2023. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 20. 4. 2023 vyzván k úhradě celého dluhu tak, jak je žalován v této žalobě. Celkem tedy žalobkyně za žalovaného uhradila celkovou částku zajištěných pohledávek ve výši 892 910,38 Kč (618 496,34 + 274 414,04), kdy toto je i výše žalobního nároku. Na základě úhrady zajištěných pohledávek banka zrušila zajištění nemovitostí. V této chvíli žalobkyně v žalobním návrhu uplatňuje dlužný zákonný úrok z prodlení za dlužné splátky měsíců červen 2021 až březen 2023, tedy do mimořádné splátky 274 414,04 Kč dne 28. 3. 2023, nicméně žalobkyně si vyhrazuje právo rozšířit žalobu o zákonné úroky z prodlení z jistiny mimořádné splátky 274 414,04 Kč, a to za dobu od okamžiku doručení této žaloby žalovanému do zaplacení. Ač byl žalovaný žalobkyní vyzván k nápravě a úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 20. 4. 2023, o stav věci se nezajímá. Nezbylo tedy, než podat tuto žalobu a domáhat se právní ochrany u soudu.2. V průběhu řízení pak žalobce u jednání ze dne 7. 1. 2025 podal návrh na změnu žaloby, když rozšířil žalobu o příslušenství v podobě 14,75 % p. a. úroků z prodlení z částky 274 414,04 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení, o němž bylo procesně rozhodnuto přímo u tohoto jednání.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 30. 7. 2024 (č. l. 13-14 spisu), když navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že žalobkyně svůj nárok na plnění zakládá na zúžení rozsahu společného jmění manželů ze dne 23. 12. 2016 pod č.j. , spisová značka, , , spisová značka, , zejména na základě dohody ze dne 23. 12. 2016 o úhradě nákladů na provoz údržbu a opravy nemovitostí a dohody o převzetí závazků. Opírá se zejména o čl. 3, této dohody. Žalovaný tvrdí, že čl. 3, této dohody je zcela neplatné ujednání, kdy jeho závazek hradit řádně a včas ze svých výlučných prostředků pohledávky zástavního věřitele Raiffeisenbank, a.s., je neplatný. S ohledem na § 1 odst. 2 NOZ, kdy toto ustanovení zakazuje stranám ujednání, co odporují dobrým mravům. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 12. 12. 2013 byli žalovaný i žalobkyně zavázáni z této smlouvy o úvěru hradit pohledávky, a to ve výši 28 113,47 Kč měsíčně. Žalovaný byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2020, č.j. , spisová značka, a propuštěn byl dne 19. 10. 2021 usnesením č.j. , spisová značka, . Z uvedeného je zřejmé, že v tomto období žalovaný nebyl objektivně schopen žádné splátky hradit a vzhledem k neplatnosti ujednání měla žalobkyně hradit okamžitě tyto splátky ze smlouvy o úvěru, když k tomuto byla zavázána úvěrovou smlouvou a nedopustit k mimořádné úhradě zajištěných pohledávek ve výši 274 414,04 Kč, kdy žalovaný tvrdí, že požadovanou částku, kterou po něm žádá v této výši, si zavinila sama a nemuselo k tomuto dojít. Dle § 1868 až 1878 ve spojení s § 1122 NOZ mají spoludlužníci mezi sebou povinnost plnit své závazky podle svých podílů, a to s přihlédnutím k objektivním okolnostem. Skutečnost, že žalovaný byl v době splatnosti úvěru ve vazbě, je objektivní okolnost, kterou žalobkyně dobře věděla. Tato skutečnost výrazně omezila schopnost žalovaného plnit závazek. Žalobkyně měla reálnou možnost předejít vzniku mimořádné pohledávky tím, že by splátky úvěru uhradila včas sama, což však neučinila. Tímto jejím opomenutím došlo ke vzniku mimořádných nákladů, které by za normálních okolností nevznikly. S ohledem na spravedlnost a dobré mravy je proto nezbytné, toto zohlednit, aby se odrážely skutečné možnosti plnění v době splatnosti úvěru a odpovědnosti za vznik mimořádných nákladů. Podle principů spravedlnosti a dobré víry, které jsou zakotveny v občanském právu, měla žalobkyně možnost předejít vzniku mimořádných pohledávek tím, že by včas uhradila splátky úvěru. Její nečinnost vedla ke vzniku dodatečných nákladů, které vznikly v důsledku jejího opomenutí. Toto opomenutí mělo být zohledněno při rozdělení odpovědnosti za závazek. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je spravedlivé, aby se náklady spojené s mimořádnými pohledávkami přenesly na žalobkyni. Tedy žalovaný neuznává nárok žalobkyně na částku ve výši 892 910, 38 Kč. Dále žalovaný uvádí, že ve věci Krajského soudu v Ostravě byl mimo jiné dosud nepravomocně odsouzen k trestu propadnutí majetku, z čehož vyplývá, že žalobkyně by měla své nároky směřovat na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v souladu se zákonem č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vymezuje činnosti tohoto úřadu v oblasti správy majetku, který přešel na stát, včetně vymáhání pohledávek a nároků. Jedná se o věc vedenou pod č.j. , spisová značka, . Proto žalovaný navrhuje, aby se žalobkyně obrátila na tento úřad. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových má odpovídající pravomoci a kapacity pro správu a vymáhání majetku, který byl státem přijat. Je spravedlivé a v souladu se zákonem, aby nároky žalobkyně byly řešeny prostřednictvím tohoto úřadu, který zajišťuje vymáhání nároků a správu státního majetku. Dále žalovaný uvádí, že dne 22. 3. 2019 došlo k uzavření smlouvy se žalobkyní o změně zákonného majetkového režimu spočívajícího v ujednání režimu oddělených jmění, kde v čl. 1 je zmíněna smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne 23. 12. 2016 a není zde zmíněna žádná povinnost k úhradě splátek úvěrové smlouvy a rovněž ani závazek vůči žalobkyni. Z této smlouvy lze dále podotknout, že mimo celou řadu nemovitostí žalobkyně získala i rodinný dům stojící v části obce , adresa, zapsané na LV č. , číslo, , kdy se jedná o budovu pivovaru ve , adresa, , přičemž z tohoto ujednání nevyplynulo, že by žalobkyně měla převzít i pivovarskou technologií k výrobě piva, která netvoří nedílnou součást této nemovitosti a tato je stále ve vlastnictví žalobce, a tudíž v případě právní moci trestu propadnutí majetku, bude náležet státu. Vyjádření pak doplnil podáním ze dne 16. 1. 2025 č.l. 47, kdy uvedené vě