40 C 34/2025-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 19 360 Kč s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena dne 26. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 600 Kč a úroku ve výši 300 Kč do 27. 4. 2024. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas a dluží včetně poplatků za upomínky částku 19 390 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Po výzvě k doplnění tvrzení a důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru vzala žalobkyně žalobu zpět o 9 390 Kč a soud v této části řízení zastavil postupem dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. Předmětem řízení poté zůstala částka 10 000 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Soud rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 3. 2024 smlouvu o úvěru, dle které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o sjednané poplatky a úrok do 27. 4. 2024. Do doby splatnosti žalovaný neuhradil ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do sedmi dnů. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, čímž byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalovaný však ani netvrdil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, čímž porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud nevrátil ničeho, proto je povinen žalobkyni poskytnutou částku vrátit. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v části, ve které nebyla vzata zpět vyhověl (výrok I.)11. Protože žalovaný, který byl ve sporu úspěšnější nežádal náhradu nákladů řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Tento však soud ve věci nevydal a pokračoval v řízení. Za tohoto stavu byl žalobkyni doměřen soudní poplatek dle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do částky 1000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků, tedy doplatek 200 Kč, který je splatný do 3 dnů od právním moci rozsudku.