8 C 196/2025-31 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 360 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný cestoval prostředky městské hromadné dopravy provozovanými žalobkyní ve 12 případech bez platného jízdního dokladu. Dne , datum, takto cestoval tramvají na lince č. , hodnota, , dne , datum, cestoval metrem na lince C, dne , datum, cestoval autobusem na lince č. , hodnota, , dne , datum, cestoval autobusem na lince č. , hodnota, , dne , datum, cestoval metrem na lince A, dne , datum, cestoval metrem na lince A, dne , datum, cestoval tramvají na lince č. , hodnota, , dne , datum, cestoval autobusem na lince č. , hodnota, , dne , datum, cestoval autobusem na lince č. , hodnota, , dne , datum, cestoval tramvají na lince č. , hodnota, , dne , datum, cestoval tramvají na lince č. , hodnota, , dne , datum, cestoval autobusem na lince č. , hodnota, . Protože se v žádném z těchto případů neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost zaplatit jízdné vždy ve výši 30 Kč za každou jízdu a přirážku k jízdnému za každou takovouto jízdu vždy ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a přes výzvu žalobkyni nezaplatil ničeho.1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.2. Soud rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje.3. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný ve všech výše popsaných případech cestoval dopravními prostředky provozovanými žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, v důsledku čehož mu vznikla povinnost dle § 18a zákona č. 111/1994 Sb. v souladu s článkem IX. Smluvních přepravních podmínek žalobkyně a jejího ceníku, zaplatit žalobkyni za každou takovouto jízdu jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil a žalobkyni nezaplatil ničeho. Proto se s ohledem na splatnost jednotlivých plateb, která byla do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, dostal do prodlení s těmito platbami, a to vždy dne následujícího po splatnosti. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jednotlivých dlužných úhrad, a to ve výši 15 % ročně, jak stanoví prováděcí předpis, a to vždy od prvého dne prodlení do zaplacení. Z uvedeného je patrno, že žaloba byla podána po právu, a protože ke dni rozhodování nezaplatil žalovaný žalobkyni ničeho, bylo žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověno.4. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, činí celkem 2 615 Kč.