8 C 222/2024-68 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou dne 13. 9. 2024 domáhala výživného manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně ode dne 1. 10. 2024. Žalobu odůvodnila tím, že manželství účastníků nadále trvá a z tohoto manželství se narodila dne , datum, nezletilá dcera , Anonymizováno, , která žije s navrhovatelkou. Žalovaná se odstěhovala ze společné domácnosti 1. 7. 2024 z důvodu rozporů účastníku v oblasti společného hospodaření a rovněž proto, že její dcera z prvního manželství měla ze společného soužití účastníků psychické problémy a z toho, že se odstěhovali z původního bydliště. Žalobkyně má vyživovací povinnost k dalším dvěma dětem z prvního manželství a to nezl. , jméno FO, , narozenému , datum, a nezl. , jméno FO, narozené , datum, . Obě tyto děti byly rozhodnutím Okresního soudu ve , adresa, svěřeny do péče žalobkyně a jejich otci stanoveno výživné v celkové výši 10 500 Kč měsíčně. Ve skutečnosti nezl. , jméno FO, tráví většinu času u otce, který finančně zajištuje jeho potřeby, u nezl. , jméno FO, je to naopak a žalobkyně si s otcem těchto dětí vzájemně neplatí výživné. Žalobkyně v době podání žaloby předpokládala u zaměstnavatele dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši kolem 20 000 Kč, žalovaný jako OSVČ měl mít příjem několikanásobně vyšší. Celkové náklady žalobkyně na bydlení činí 12 000 Kč měsíčně.2. Žalovaný navrhoval zamítnout žalobu v celém rozsahu. Namítal, že jeho příjem dle daňového základu za rok 2024 před zdaněním činil 44 487 Kč měsíčně a v roce 2025 jsou jeho příjmy podobné. Má vyživovací povinnost ke dvě dětem z předchozího manželství, na které platí celkem 4 000 Kč měsíčně a na výživu nezl. , Anonymizováno, platí měsíčně 5 000 Kč. Výlučně sám splácí hypotéku účastníků ve výši 18 800 Kč měsíčně na pořízení domu v jehož části bydlí a jehož část s manželkou od prosince 2024 pronajímají. Každý z nich má z nájmu příjem ve výši 7 500 Kč měsíčně. Má zvýšené náklady spojené s návštěvami dcery účastníků, představující ubytování náklady na cestu, které odhaduje ve výši 7 600 Kč měsíčně. Namítal, že žalobkyně se nepodílí na nákladech na společnou nemovitost.3. Z potvrzení , adresa, zjistil soud, že v době od 1. 9. 2024 do 31. 12. 2024 dosahovala žalobkyně průměrné měsíční čisté mzdy ve výši 25 309 Kč a v období od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 ve výši 31 270 Kč. Ostatní peněžitá nebo nepeněžitá plnění žalobkyně ve stejném období činila měsíčně 500 Kč.4. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2024 zjistil soud, že dílčí základ daně (rozdíl mezi příjmy a výdaji) představoval v roce 2024 částku 533 844 Kč.5. Ze spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, zjistil soud, že rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, byla schválena dohoda účastníků, dle které byla nezl. , Anonymizováno, svěřena do péče matky a otec se zavázal platit na její výživu 5 000 Kč měsíčně, počínaje 1. 11. 2024. Soud při schvalování dohody vycházel ze zjištěného skutkového stavu, dle kterého bylo výživné uhrazeno do 1. 11. 2024, příjem žalovaného činil okolo 45 000 Kč čistého měsíčně a žalovaný má vyživovací povinnost k dalším dvěma dětem, na které platí výživné v celkové výši 4 000 Kč měsíčně.6. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , včetně odpovědního dopisu bylo zjištěno, že účastníci jako úvěrovaní uzavřeli s , právnická osoba, . úvěrovou smlouvu, dle které získali úvěr ve výši 3 240 000 Kč na koupi pozemku se stavbou v obci , adresa, a od 3. 9. 2024 činí měsíční splátka úvěru 18 800, 73 Kč. Dle shodných tvrzení účastníků splácí úvěr výlučně žalovaný.7. Po zhodnocení těchto provedených důkazů s přihlédnutím ke shodným tvrzením účastníků, vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli manželství dne , datum, a toto manželství nadále trvá. Účastníci mají společnou vyživovací povinnost k nezletilé , Anonymizováno, , nar. , datum, , která byla rozhodnutím soudu svěřena do péče žalobkyně a žalovaný na její výživu platí 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně má další vyživovací povinnost k nezletilým dětem z předchozího manželství, a to , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, . Obě děti byly rozhodnutím soudu svěřeny žalobkyni a jejich otci stanoveno výživné. Ve skutečnosti však o nezl. , jméno FO, pečuje zejména jeho otec, který finančně zcela zajišťuje jeho potřeby a naopak o nezl. , jméno FO, pečuje žalobkyně a výlučně finančně zajišťuje její potřeby. Proto si rodiče těchto dětí vzájemně neplatí výživné. Žalobkyně se 1. 7. 2024 odstěhovala ze společné domácnosti a od té doby bydlí v nájemním bytě v , adresa, kde platí za nájem a služby měsíčně částku 12 000 Kč. Žalovaný bydlí ve společném domě účastníků, kde výlučně sám platí s tím spojené náklady a část domu účastníci pronajímají od prosince 2024 a získané nájemné si dělí rovným dílem, tj. částkou 7 500 Kč. Žalobkyně má příjem spočívající ve mzdě ze zaměstnaneckého poměru, kdy průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně za období od 1. 9. 2024 do 30. 6. 2025 činí 28 290 Kč. Žalovaný je OSVČ, základ daně z příjmu v roce 2024 činil 533 844 Kč, což odpovídá zisku v měsíční výši 44 487 Kč. Výlučně sám platí žalovaný společný závazek účastníků na pořízení společného pozemku s domem, ve kterém po odstěhování manželky bydlí s nájemci, kdy splácí úvěr částkou ve výši 18 800,73 Kč měsíčně.8. Podle § 697 odst. 1 občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnost dítěte i rodičů.9. Podle odst. 2 citovaného ustanovení pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.10. Protože se žalobkyně svou žalobou domáhá výživného manželky, zabýval se soud otázkou, jaká je hmotná a kulturní úroveň obou účastníků, jejichž manželství nadále trvá. Vycházel přitom ze skutečnosti, že průměrný měsíční příjem žalobkyně činí 28 290 Kč. Má ve své péči společnou dceru účastníků nezl. , Anonymizováno, , na jejíž výživu žalovaný přispívá částkou 5 000 Kč měsíčně. Dále má v péči nezl. , jméno FO, , nar. , datum, z předchozího manželství, jejíž potřeby finančně zajišťuje výlučně sama, a naopak potřeby nezl. , jméno FO, z téhož manželství zajišťuje výlučně jeho otec. Poté, co se z vlastního rozhodnutí odstěhovala ze společné domácnosti, platí na bydlení měsíčně částku 12 000 Kč a od prosince 2024 má příjem z nájmu společného domu ve výši 7 500 Kč měsíčně.11. Příjem (čistý) žalovaného z podnikatelské činnosti v roce 2024 představuje částku 44 487 Kč měsíčně, který je od letošního roku navýšen o příjem z nájmu domu účastníků ve výši 7 500 Kč. Na výživné nezl. , Anonymizováno, platí měsíčně 5 000 Kč a na výživu dvou dětí z předchozího manželství celkem 4 000 Kč. Kromě toho splácí společný závazek účastníků ve výši 18 800 Kč měsíčně.12. Z výše uvedeného je patrno, že žalovanému po odpočtu plateb výživného a společného závazku účastníků zbývá 16 686 Kč a od počátku pronajímání části společného domu 24 187 Kč. Příjem žalobkyně činí v průměru 28 290 Kč měsíčně a od začátku roku 2025 je navýšen o příjem z nájmu ve výši 7 500 Kč měsíčně. Žalobkyně pečuje o čtyřletou , Anonymizováno, a finančně i osobní péčí zajišťuje výchovu čtrnáctileté , jméno FO, , což v zásadě vyrovnává náklady žalovaného spojené s výživným. S ohledem na uvedené činí rozdíl mezi jejich příjmy 16 197 Kč, oba mají v zásadě stejné výdaje v souvislosti z vyživovacími povinnostmi a žalovaný splácí společný závazek účastníků částkou 18 800 Kč měsíčně. Náklady na bydlení má pravděpodobně žalobkyně o něco vyšší, ovšem ty jsou způsobeny tím, že se ze své vůle odstěhovala ze společné domácnosti, zvolila samostatné bydlení a porušila svou povinnost žít s manželem dle ustanovení § 687 odst. 2 občanského zákoníku, přestože manželství účastníků trvá a žalobkyně na tom nemíní nic měnit. Z toho důvodu tato skutečnost nemůže jít k tíži žalovaného, jemuž v souvislosti s tím vznikají další náklady na cestovné do místa současného bydliště společné dcery. Soud na základě výše uvedeného učinil závěr, že v době od 1. 10. 2024 do současné doby je hmotná a kulturní úroveň obou účastníků zásadně stejná a není důvod pro stanovení výživného soudem. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.13. Protože žalovaný, který byl ve sporu plně úspěšný, se vzdal práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.