11 C 238/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 17. 9. 2025 domáhala po žalované vyklizení pozemku parc. č. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , č p. , číslo popisné, , rodinný dům, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , na LV , číslo, , pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, (dále jen „nemovité věci“), s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem těchto nemovitých věcí. Žalovaná užívá nemovité věci ke svému bydlení bez souhlasu žalobkyně nejméně od srpna 2025, kdy byla vyzvána k jejich vyklizení. Žalovaná navíc užívá nemovité věci způsobem, který žalobkyni přímo ohrožuje na majetku a zdraví, když v těchto umožňuje, bez souhlasu žalobkyně, pobývat dalším osobám, které jsou dle žalobkyně poživateli omamných a psychotropních látek, jedů a jsou nositeli infekčních onemocnění. Nadto se žalobkyni z domu ztrácí její věci a peníze, proto žádá soud o vyklizení žalované.2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitých věcí. Za nepravdivé však považuje tvrzení, že zde pobývala bez souhlasu žalobkyně. Žalobkyně ji v podnapilém stavu opakovaně vyhazovala. Když žalobkyně nebyla v podnapilém stavu, tak o jí z domu nevyhazovala pouze hovořila, že o právním vystěhování. Někdy hovořila i o prodeji domu, aby koupila dvě bytové jednotky. Žalovaná to však nevnímá jako výzvu k vystěhování. Žalovaná dům žalobkyně nevyužívá způsobem, že by žalobkyni ohrožovala na majetku či zdraví. Pokud došlo k poškození, tak to učinila třetí osoba, která neměla takový úmysl. Je pravdou, že žalovaná udržovala styk s člověkem, který je nositelem infekčních onemocnění, ale tento již ukončila. Sporné považuje také tvrzení o ztrácení věcí.3. Soud ve věci usnesením ze dne 17. 10. 2025 vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 23. 10. 2025 do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila v podání ze dne 24. 10. 2025.4. Na základě předložených listinných důkazů soud v rámci provedeného dokazování zjistil:- Z výpisu z katastru nemovitostí LV , číslo, pro k. ú. a obec , adresa, , že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , č p. , číslo popisné, , rodinný dům, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , na LV , číslo, , pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, (dále jen „nemovité věci“).- Z předžalobní výzvy ze dne 5. 8. 2025 včetně podacího stvrzenky, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odebrala žalované souhlas s užíváním nemovitých věcí a současně vyzvala žalovanou k vyklizení nemovitých věcí, a to do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl podán České poště dne 5. 8. 2025.5. Všechny shora rozvedené a žalobkyní označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.6. Z předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, které užívá žalovaná a že žalované nejpozději dopisem ze dne 5. 8. 2025, odeslaným tentýž den odňala souhlas s užíváním nemovitých věcí a současně ji vyzvala k vyklizení nemovitých věcí do 10 dnů ode dne doručení dopisu.7. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.8. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.9. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je zcela důvodný a lze mu vyhovět. Žalobkyně je vlastníkem nemovitých věcí, které žalovaná užívala toliko na základě předchozího souhlasu žalobkyně, který byl nejpozději dopisem ze dne 5. 8. 2025, odeslaným tentýž den, byla dle § 573 o. z. doručena žalované 8. 8. 2025. Nejpozději tento den zanikl souhlas žalobkyně s užíváním nemovitých věcí žalovanou a započala běžet 10denní lhůta k vyklizení. Tuto však žalovaná nikterak nerespektovala, neboť výzvy k „vyhazovu z domu“ učiněné v podnapilém stavu a následně výzva k „právnímu vystěhování“, nechápe jako výzvy k vystěhování. S ohledem na výše uvedené okolnosti, kdy žalovaná neprokázala žáden titul, na základě kterého by předmětné nemovitosti užívala a žalobkyně jako výlučný vlastník nemovitých věcí odvolala svůj souhlas, aby žalovaná nemovité věci užívala (dle § 1012 o. z.) a současně ji vyzvala nejpozději dopisem ze dne 5. 8. 2025 k vyklizení, dospěl soud k závěru, že žalovaná užívá nemovité věci nejpozději od doručení předžalobní výzvy ze dne 5. 8. 2025, tj. od 8. 8. 2025, bez právního důvodu, a protože nemovité věci nebyly vyklizeny ani přes výzvu učiněnou žalobkyní před podáním žaloby, bylo žalobě na vyklizení nemovitých věcí jako důvodné v celém rozsahu vyhověno s odkazem na ust. § 1040 o. z.10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí patnáct dnů od právní moci rozsudku, když v daném případě soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 2 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně, tj. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 6 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 450 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 8 250 Kč) ve výši 1 733 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč činí 14 983 Kč. I v této části pak byla žalovaná soudem zavázána plnit žalobkyni, a tedy zaplatit jí na nákladech řízení celkovou částku 14 983 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.