11 C 272/2025-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 11 664 Kč (sestávající z jistiny 10 724 Kč a smluvní úroku 940 Kč) s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku, když žalovaný měl žalobkyni dlužit tuto částku na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 21. 9. 2024, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději do 20. 6. 2025. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách společnosti , právnická osoba, , kdy žalovaný doručil společnosti prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně následně prověřila totožnost dlužníka a následně prověřila i jeho úvěruschopnost. Žalovaný však porušil svoje povinnosti dané předmětnou smlouvou a dostal se do prodlení s úhradou dluhu, když uhradil toliko 8 197 Kč. Společnost , právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku dne 12. 12. 2024 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 20. 11. 2025 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 28. 11. 2025 do vlastních rukou, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Podáním doručeným soudu dne 28. 11. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 940 Kč přestavující smluvní úrok. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení v části týkající se zaplacení částky 940 Kč zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listiny označené smlouva o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne 21. 9. 2024, výpisu z účtu žalobkyně za září 2024, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. 1 a seznamu pohledávek, výzvy ze dne 20. 6. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025 a z předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2025 doklad o odeslání ze dne 23. 7. 2025, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným nepodepsala smlouvu o úvěru ze dne 21. 9. 2024, když smlouvě chybí podpisy obou účastníků a dále, že poskytla žalovanému částku v souhrnné výši 14 000 Kč. Žalovaný v mezidobí uhradil částku 8 197 Kč. Žalobkyně dále nárokuje částku ve výši 10 724 Kč představující neuhrazenou jistinu. K postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, na žalobkyni došlo smlouvou ze dne 12. 12. 2024. Dne 19. 7. 2025 byla sepsána listina nazvaná jako oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby, která byla dne 23. 7. 2025 odeslána žalovanému.6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. smlouvu o revolvingovém úvěru, která podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena. Tato listina předložená žalobkyní však neobsahovala žádný podpis ani žalobkyně ani žalovaného a ani jinak nelze z předložené listiny dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 21. 9. 2024 částku 14 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 o. z. Tuto částku byl povinen vydat poníženou o uhrazené platby ve výši 8 197 Kč, tj. částku ve výši 5 803 Kč. Ohledně zbývající částky ve výši 940 Kč představující smluvní úrok, tak v této části byla žaloba (bezdůvodně) vzata zpět, proto soud již o této částce meritorně nerozhodoval. Ostatně nárok na tuto částku z předložených důkazů ani nevyplývá. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ke dni 12. 12. 2024. K vydání bezdůvodného obohacení byl přitom žalovaný vyzván prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 3 dny, která byla odeslána dne 23. 7. 2025 prostřednictvím , právnická osoba, . Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. 28. 7. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení) uplynula 31. 7. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 5 803 Kč dne 1. 8. 2025 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně od 1. 8. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měli oba účastníci téměř shodný úspěch, a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 11 664 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).