115 C 27/2021-78 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobou, doručenou soudu dne 8. 9. 2021, ve znění její změny ze dne 25. 10. 2021, se žalobce domáhal toho, aby původně žalovaným , jméno FO, a , jméno FO, bylo uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 20 500 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaným poskytl dne 10. 11. 2020 částku 30 000 Kč, a to na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalovaní přislíbili splacení dluhu co nejdříve. Dne 24. 11. 2020 žalovaní vystavili společné uznání dluhu a přislíbili jeho úhradu co nejrychleji. Žalovaní ovšem svůj dluh nesplnili, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 26. 8. 2021. Žalobce dále doplnil, že po podání žaloby mu žalovaní uhradili dne 22. 10. 2021 částku 9 500 Kč.2. Soud ve věci rozhodoval již usnesením ze dne 31. 10. 2022, č.j. 115 C 27/2021-51 ve vztahu k žalované , jméno FO, , v právní moci 25. 11. 2022 a rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č.j. 115 C 27/2021-55 ve vztahu k žalované , jméno FO, , v právní moci dne 13. 11. 2023.3. Řízení ve vztahu k žalované , jméno FO, je skončeno.4. Z obsahu spisu vyplývá, že oba původně žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že je pravdou, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které si žalovaní půjčili od žalobce částku 30 000 Kč. Jednalo se o ústní smlouvu, přičemž žalovaní půjčení částky písemně potvrdili. I s ohledem na to, že nebylo zcela zřejmé, kdy budou žalovaní schopni při svých velmi nízkých příjmech půjčku vrátit, nebyla sjednána lhůta vrácení, resp. bylo pouze uvedeno, že žalovaní se zápůjčku zavazují uhradit co nejrychleji. Žalovaná částka byla dle žalovaných zcela uhrazena. Skutečnost, že žalobci podali žalobu nebyla žalovaným známa až do doručení platebního rozkazu dne 22. 2. 2022. Žalovaní namítli, že zápůjčka byla sjednána bez lhůty splatnosti a žaloba byla podána předčasně, neboť v době jejího podání nebyla žalovaná pohledávka ještě splatná.5. V reakci na vyjádření žalovaných žalobce potvrdil, že jistina pohledávky (tj. částka 20 500 Kč) mu byla uhrazena, a to platbami ve výši 5 000 Kč (dne 25. 10. 2021), 5 500 Kč (dne 18. 11. 2021), 3 000 Kč (dne 20. 12. 2021) a 7 000 Kč (dne 17. 1. 2022). Proto vzal žalobce podanou žalobu částečně zpět, přičemž sdělil, že nadále trvá na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 500 Kč od 18. 10. 2021 do 25. 10. 2021, z částky 15 500 Kč od 26. 10. 2021 do 18. 11. 2021, z částky 10 000 Kč od 19. 11. 2021 do 20. 12. 2021 a z částky 7 000 Kč od 21. 12. 2021 do 17. 01. 2022. Ve zbývajícím rozsahu bylo řízení mezi žalobcem a žalovanou , jméno FO, pro zpětvzetí žaloby zastaveno.6. Ve vztahu k žalovanému 2. bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v , adresa, , č. j. , číslo jednací, , ze dne 9. 3. 2022 byl zjištěn úpadek žalovaného 2. a bylo rozhodnuto o jeho řešení oddlužením. Podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., tím došlo k přerušení soudních řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou. Proto soud ve vztahu k žalovanému 2. v řízení nepokračoval. Za situace, kdy na straně žalovaných nejde o nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., přerušení řízení ve vztahu k žalovanému 2. nepůsobí na žalovanou 1. a ve vztahu k ní proto bylo možné v řízení pokračovat (§ 140a odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb.)7. Následně soud rozhodl usnesením ze dne 2. 9. 2025 č.j. 115 C 27/2021-65, že v řízení, které bylo přerušeno podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, z důvodu zjištěného úpadku žalovaného 2. v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , se pokračuje, když krajský soud usnesením ze dne 25. července 2025 č. j. , číslo jednací, vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného , jméno FO, .8. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, jestli souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž účastníci byli poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud podle § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.9. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:- Z potvrzení o provedení odchozí úhrady, vytvořeného dne 30. 7. 2021, bylo zjištěno, že dne 10. 11. 2020 byl proveden bezhotovostní převod částky 30 000 Kč z účtu č. , č. účtu, (název účtu: , jméno FO, ) na účet č. , č. účtu, se zprávou pro příjemce: „od , Jméno žalobce, “.- Z písemného prohlášení ze dne 24. 11. 2020 vyplývá, že oba žalovaní potvrdili, že mají půjčeno od , jméno FO, částku 10 000 Kč a od žalobce částku 30 000 Kč. Žalovaní se současně zavázali „co nejrychleji půjčku vrátit“.- Z předžalobních výzev ze dne 26. 8. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval každého z žalovaných k dobrovolném plnění závazku z půjčky ve výši 10 000 Kč od , jméno FO, a závazku z půjčky ve výši 30 000 Kč od žalobce. Předžalobní výzva obsahuje popis okolností, za kterých došlo ke sjednání a poskytnutí obou zápůjček a na závěr obsahuje výzvu k úhradě částky 38 500 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Z přiložených doručenek vyplývá, že předžalobní výzvy byly oběma žalovaným doručeny dne 30. 8. 2021.10. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za nesporné, že žalovaní zaplatili žalobci dne 25. 10. 2021 částku 5 000 Kč, dne 18. 11. 2021 částku 5 500 Kč, dne 20. 12. 2021 částku 3 000 Kč a dne 17. 1. 2022 částku 7 000 Kč.11. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Podle § 1998 o. z. závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic, je výpovědní doba šest týdnů.15. Po aplikaci citovaných ustanovení na skutkový stav, jak byl zjištěn z provedeného dokazování, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení nebylo sporným, že žalobce poskytl žalovaným zápůjčku ve výši 30 000 Kč, přičemž tito se zavázali mu zapůjčené peníze vrátit „co nejdříve“. To vyplývá jednak ze shodných tvrzení účastníků, jako i z provedených listinných důkazů. Takto sjednaný termín pro vrácení zápůjčky hodnotí soud jako neurčitý. Splatnost zápůjčky byla proto v tomto případě závislá na vypovězení smlouvy, přičemž výpovědní doba činila šest týdnů. Soud se přitom neztotožňuje s názorem žalobce, že za výpověď smlouvy o zápůjčce lze považovat předžalobní upomínky. Z obsahu předžalobních upomínek totiž vyplývá, že žalobce v nich žádným způsobem neprojevil vůli k ukončení smluvního vztahu formou výpovědi, nýbrž pouze usiloval o splnění dluhu. Takové výzvy ke splnění dluhu bez určitého projevu vůle přivodit zánik závazku výpovědí nemohly dle názoru soudu výpověď nahradit (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 25Co 98/2018 ze dne 24. 4. 2018). Proto nezbývá než konstatovat, že závazek žalovaných z titulu poskytnuté zápůjčky nebyl v době podání žaloby splatný, žaloba tak byla podána předčasně, a proto jí nelze vyhovět.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu. Ačkoliv žalovaný byl ve věci procesně úspěšný, soud vyhodnotil jako okolnost hodnou zvláštního zřetele to, že žalobce poskytnutím předmětné zápůjčky žalovaným nezištně (bez nároku na smluvní úrok) pomohl v jejich tísnivé finanční situaci. Zřejmě proto, že se jednalo o zápůjčku poskytnutou mezi členy širší rodiny, byla smlouva sjednána pouze neformálně a bez jinak obvyklého ujednání o splatnosti. Soud by proto považoval za nespravedlivé, aby následky takového neformálního jednání v podobě náhrady nákladů soudního řízení nesl výlučně žalobce.