12 C 314/2025-32 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 1. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Tyto finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, kdy úroky úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, sjednané splátky nehradil řádně a včas. V souvislosti s prodlením žalovaného mu pak dále byly účtovány náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě autorizovaného sdílení finančních dat, kdy takto žalobkyně ověřila příjmy a výdaje na účtu žalovaného za období 4. 8. 2024 - 27. 1. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, na které soud pro stručnost odkazuje dospěl k následujícím zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet, kdy měla přístup k příjmům i výdajům žalovaného z jeho internetového bankovnictví prostřednictvím JSON dat za období od 4. 8. 2024 - 27. 1. 2025. Dne 30. 1. 2025 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 25% měsíčně. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v celkové výši 80 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč se splatností k 15. 1. 2026. K podpisu smlouvy došlo elektronicky, prostřednictvím SMS kódu. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, proto jej žalobkyně opakovaně o úhradu upomínala. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po výzvě učiněné před podáním žaloby dne 21. 9. 2025. Na jistinu pohledávky dosud žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně nyní požaduje pouze vrácení zapůjčené jistiny a náklady na upomínání.4. Předložené důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Po právní stránce má nárok žalobkyně oporu nejen v předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru, ale i v ust. § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně v řízení prokázala listinami předloženými společně s žalobou, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný však nedostál svým závazkům ze smlouvy o úvěru, a nehradil žalobkyni sjednané splátky řádně a včas. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení, když úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše v § 2 nař. vlády č. 357/2013 Sb. a včetně částky 1 000 Kč jako náhradu za uplatnění pohledávky. Žalobkyně rovněž dostála svým povinnostem dle § 86 a § 87 z. č. 257/2016 Sb., když před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy měla přístup k jeho běžnému účtu a mohla tak ověřit příjmy i výdaje žalovaného za poslední 3 měsíce.8. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč, činí celkem 2 655 Kč. Soud v tomto případě aplikoval § 14b a. t.., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), přičemž požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč