15 C 166/2025-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 38 430 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30.8.2024 způsobila žalovaná vozidlem Škoda Fabia RZ , SPZ, , věcnou škodu ve výši 38 430,-Kč na vozidle Škoda Rapid RZ , SPZ, , jehož vlastníkem je , jméno FO, , narozena dne , datum, , bydlištěm v , adresa, (dále jako „poškozená).2. Ke vzniku škody došlo ve , adresa, , kde žalovaná při couvání z parkovacího místa nedala přednost projíždějícímu vozidlu poškozené, což vedlo ke střetu vozidel. Jelikož k vozidlu RZ , SPZ, nebylo k datu nehody, jak je uvedeno výše, uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vy smyslu ust. § 6 odst. 1 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla žalobkyni podle ust. § 62 písm. b) uvedeného zákona povinnost poskytnout poškozenému v plné výši plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinen nahradit ten, jehož povinnost nahradit tuto újmu není kryta pojištěním odpovědnosti. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaná jako řidič škodícího vozidla (ust. § 2910 zákona 89/2012 Sb.).3. Žalobkyně na základě šetření škodní události uhradila České podnikatelské pojišťovně a.s., na kterou v důsledku plnění z havarijního pojištění přešlo právo poškozené, částku ve výši 38 430 Kč jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla.4. Celkem tedy žalobkyně z garančního fondu uhradila částku ve výši 38 430 Kč.5. Žalobkyni vzniká na základě ust. § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb. právo na náhradu toho, co plnila z garančního fondu, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu, a to vůči tomu, kdo je povinen nahradit újmu vzniklou provozem vozidla; tento dluh jsou odpovědné osoby povinny splnit společně a nerozdílně. Nárok na náhradu plnění poskytnutého z garančního fondu není nárokem na náhradu škody, ale nárokem sui generis; jde o speciální postižní právo žalobkyně dané přímo ze zákona.6. Přípisy k uplatnění práva na náhradu ve smyslu výše uvedeného ustanovení ze dne 16.1.2025 a 20.3.2025 požadovala žalobkyně na základě výše uvedených skutečností a v souladu se zněním ust. § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb. po žalované odpovídající náhradu toho, co za něj plnila, tj. částku 38 430 Kč a stanovila splatnost nejpozději na 19.4.2025. Dlužná částka však do dne podání této žaloby nebyla uhrazena.7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.8. Soud ve věci výzvou ze dne 9.1.2026 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalované doručena 29.1.2026 dle § 50m o.s.ř. Žalovaná na výzvu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.9. Soud proved dokazování záznamem o nehodě ze dne 30.8.2024, zápisem o prohlídce vozidla, výzvou k plnění ze dne 9.5.2025 s podacím archem, uplatněním práva na náhradu plnění ze dne 20.3.2025 a 16.1.2025 s podacími lístky, fakturou za opravu vozidla, žádostí o náhradu plnění České podnikatelské pojišťovny a.s., fotodokumentací a z těchto listin dovodil závěr o skutkovém stavu shodně s žalobou, tedy že dne 30.8.2024 způsobila žalovaná vozidlem Škoda Fabia RZ , SPZ, , dopravní nehodu, pří níž vznikla poškozené , jméno FO, na vozidle Škoda Rapid RZ , SPZ, , věcná škoda ve výši 38 430 Kč. Ke vzniku škody došlo ve , adresa, , kde žalovaná při couvání z parkovacího místa nedala přednost projíždějícímu vozidlu poškozené, což vedlo ke střetu vozidel. Jelikož k vozidlu RZ , SPZ, nebylo k datu nehody, jak je uvedeno výše, uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vy smyslu ust. § 6 odst. 1 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla žalobkyni podle ust. § 62 písm. b) uvedeného zákona povinnost poskytnout poškozenému v plné výši plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinen nahradit ten, jehož povinnost nahradit tuto újmu není kryta pojištěním odpovědnosti. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaná jako řidič škodícího vozidla (ust. § 2910 zákona 89/2012 Sb.). Žalobkyně na základě šetření škodní události uhradila České podnikatelské pojišťovně a.s., na kterou v důsledku plnění z havarijního pojištění přešlo právo poškozené, částku ve výši 38 430 Kč jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla. Celkem tedy žalobkyně z garančního fondu uhradila částku ve výši 38 430 Kč.10. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb.,Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.11. Podle § 71 zákona č. 30/2024 Sb.,(1) Poskytne-li Kancelář plnění z garančního fondu, má právo na náhradu toho, co plnila, vůči a) tomu, kdo je povinen nahradit újmu vzniklou provozem vozidla, jde-li o plnění podle § 62 písm. a), b) nebo h); dluh odpovídající této pohledávce včetně nákladů spojených s pověřením jiné osoby vyřízením případu a poskytnutím plnění plní společně a nerozdílně všichni, kdo jsou povinni nahradit vzniklou újmu;12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v původním znění odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. V dané případě soud nároku žalobkyně vyhověl v celém rozsahu, neboť žalobkyni vzniklo právo na náhradu za plnění z garančního fondu. Také úrok z prodlení žalobkyně vyčíslila v souladu s výše citovaným ustanovením vládního nařízení. Prokázala tedy vznik žalovaného nároku. Žalovaná naproti tomu zůstala pasivní a neprokázala žádnou skutečnost, jež by přisouzení vzneseného nároku bránila. Proto soud žalobkyni vyhověl.15. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve sporu plný úspěch. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 1 538 Kč, z mimosmluvní odměny za zastoupení za celkem 2,5, Anonymizováno, úkonů právní služby – převzetí a přípravu věci, sepis žaloby – po 2 660 Kč, sepis předžalobní výzvy ½ úkonu za 1 330 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony ve výši 450 Kč za každý a z náhrady DPH ve výši 1 680Kč. Celkem tedy 11 218 Kč.