8 C 301/2025-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 970 Kč s příslušenstvím, představující částku poskytnutou žalovanému bez právního důvodu. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že dne 23. 11. 2022 došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru, dle které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě poskytnuté jistiny vrátit částku 18 580 Kč ve 78-ti týdenních splátkách po 418 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 3 030 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně se domáhá z titulu vydání bezdůvodného obohacení pouze rozdílu mezi poskytnutou částkou a částkou vrácenou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možno ve věci rozhodnout pouze na základě listin předložených žalobkyní a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného vycházel soud z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a jednání nenařizoval.3. Soud rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, dle kterého , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 23. 11. 2022 smlouvu o úvěru, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil celkem 3 030 Kč a společnost , právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovaným, vyplývající z těchto smluv žalobkyni, která následně vyzvala dopisem ze dne 16. 4. 2025 žalovaného k zaplacení dlužné částky do 1. 5. 2025. Tato částka dosud vrácena nebyla. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedené smlouvy.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka, a to ve výši 14 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava dle § 86 a 87 tohoto zákona.5. Žalobkyně ani netvrdila, že její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, proto se domáhala vydání bezdůvodného obohacení žalovaným. Soud proto vycházel z toho, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána nebyla, tedy byla porušena povinnost poskytovatele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 23. 11. 2022 neplatné.6. S ohledem na tuto neplatnost smluv o půjčce si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedených smluv žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný dosud vrátil částku 3 030 Kč, proto je povinen žalobkyni vrátit 10 970 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých částek dopisem ze dne 16. 4. 2025, a to ve lhůtě do 1. 5. 2025. Žalovaný dosud po výzvě neuhradil ničeho, proto se dostal do prodlení s uvedenou částkou dne 2. 5. 2025 a dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. je povinen uhradit žalované i úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 12 % ročně. Z uvedeného vyplývá, že žaloba byla podána důvodně co do částky 10 970 Kč s výše uvedeným úrokem z prodlení za dobu od 2. 5. 2025 do zaplacení a ve zbývající části byla jako nedůvodná zamítnuta.7. S ohledem na výsledek sporu, kdy žalobkyně byla úspěšná ve sporu z převážné části a neúspěch měla pouze v části nepatrné, přiznal soud žalobkyni náklady řízení v plné výši dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, činí celkem 2 615 Kč.