3 C 130/2022-16 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Návrhem původně došlým dne 30. 3. 2022 k Nejvyššímu soudu ČR se navrhovatel domáhal uznání rozsudku Okresního soudu v Milton Keynes, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, ze dne 25. 4. 2013 č. j. MK13D00123, jímž bylo rozvedeno manželství [celé jméno účastníka], rozeného [příjmení], narozeného [datum], a [jméno] [jméno] [celé jméno účastníka], narozené [datum], uzavřené dne [datum] před oddávajícím orgánem [příjmení], Spojené království [příjmení] [jméno] a Severního Irska. Uvedl, že rozsudek soudu nebyl napaden odvoláním a že navrhovatel byl v průběhu řízení státním občanem České republiky. K návrhu doložil kopii občanského průkazu, oddací list, ověřenou kopii rozsudku Okresního soudu v Milton Keynes, Spojené království Velké Británie a Severního Irska ze dne 25. 4. 2013 č. j. MK13D00123, jímž bylo rozvedeno manželství [celé jméno účastníka], rozeného [příjmení], narozeného [datum], a [jméno] [jméno] [celé jméno účastníka], narozené [datum], uzavřené dne [datum] před oddávajícím orgánem [příjmení], Spojené království Velké Británie a Severního Irska, opatřeného apostillou s překladem tlumočníka do českého jazyka a opatřeného doložkou vidimace. 2. Podle čl. 100 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí toto nařízení se použije pouze na soudní řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na dohody registrované dne nebo po dni 1. srpna 2022. Podle odst. 2 tohoto ustanovení Nařízení (ES) č. 2201/2003 se použije i nadále na rozhodnutí vydaná v zahájených soudních řízeních, veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na dohody vykonatelné v členském státě, v němž byly uzavřeny přede dnem 1. srpna 2022, a spadající do oblasti působnosti uvedeného nařízení. 3. Podle čl. 21 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen„ Nařízení č. 2201/2003“) rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. 4. Podle čl. 21 odst. 2 Nařízení č. 2201/2003 aniž je dotčen odstavec 3, nevyžaduje se zejména žádné zvláštní řízení v případě aktualizace záznamů o osobním stavu v jednom členském státě na základě rozhodnutí týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, která byla vydána v jiném členském státě a proti kterým podle práva tohoto jiného členského státu není možné podat opravný prostředek. 5. Podle čl. 21 odst. 3 věta první Nařízení č. 2201/2003 aniž je dotčen oddíl 4 této kapitoly, může kterákoliv dotčená osoba postupy uvedenými v oddílu 2 této kapitoly požádat o vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí. 6. Podle čl. 22 Nařízení č. 2201/2003, rozhodnutí ve věci rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné se neuzná, a) je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; b) jestliže odpůrce, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl písemně vyrozuměn o zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by mu umožnil přípravu na jednání před soudem, pokud není zjištěno, že odpůrce rozhodnutí jednoznačným způsobem přijal; c) jestliže je neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi stejnými stranami v členském státě, v němž se o uznání rozhodnutí žádá; nebo d) jestliže je neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení mezi stejnými stranami v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, za předpokladu, že toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné k uznání rozhodnutí v členském státě, v němž se o uznání žádá. 7. Podle čl. 26 Nařízení č. 2201/2003 rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé. 8. Podle čl. 37 odst. 1 Nařízení č. 2201/2003 strana, která žádá o uznání rozhodnutí nebo je napadá nebo navrhuje vydání prohlášení o jeho vykonatelnosti, musí předložit a) jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti, b) osvědčení uvedené v článku 39. 9. Podle čl. 38 odst. 1 Nařízení č. 2201/2003 pokud nejsou písemnosti uvedené v čl. 37 odst. 1 písm. b) nebo odst. 2 předloženy, může soud určit lhůtu pro jejich předložení, přijmout rovnocenné písemnosti, nebo pokud uváží, že již byl dostatečně informován, od jejich předložení upustit. 10. Podle čl. 67 odst. 2 písm. b) Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii ze dne 12. listopadu 2019 č. 2019 384 I/01, pokud jde o uznávání a výkon rozsudků, rozhodnutí, veřejných listin, soudních smírů nebo dohod, použije se nařízení č. 2201/2003 na rozhodnutí přijatá v soudních řízeních zahájených před koncem přechodného období a na listiny, které byly před koncem přechodného období formálně vyhotoveny nebo registrovány jako veřejné, a na dohody, které byly před koncem tohoto období uzavřeny. 11. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. 12. Podle § 16 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. 13. I přesto, že rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení (čl. 21 odst. 1 Nařízení č. 2201/2003), navrhovatel podal návrh na uznání rozsudku o rozvodu soudu jiného členského státu na území České republiky, k němuž připojil kopii rozhodnutí britského soudu o rozvodu manželství opatřené apostillou s překladem do českého jazyka a opatřenou doložkou o vidimaci. Rozsudek byl vynesený dne 6. 3. 2013 a dne 25. 4. 2013 nabyl právní moci a tímto rozsudkem bylo manželství výše uvedených účastníků rozvedeno. Rozsudek byl vydán soudem tehdejšího členského státu Evropské unie a je pravomocný. Rozsudek není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem České republiky a nebyly zjištěny ani žádné další důvody pro neuznání tohoto rozhodnutí. Soud proto rozhodl o uznání rozsudku na území České republiky podle čl. 31 Nařízení č. 2201/2003. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto vzhledem k povaze věci podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.