3 C 188/2022-43 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vyklizení výše uvedených nemovitých věcí. V žalobě tvrdila, že je vlastníkem dvou zemědělských staveb bez čp. / postavených na pozemcích č. parc. st. 35 a č. parc. st. 41 v Obci [obec], [katastrální uzemí], přičemž vlastníkem obou stavebních pozemků je Obec Ždírec. Žalovaný před několika lety bez vědomí a souhlasu žalobkyně začal užívat obě uvedené stavby a projevil zájem je koupit do svého vlastnictví. Žalobkyně se tomu nebránila, ale sdělila mu několik podmínek, včetně toho, že si s obcí [obec] domluví, že obec, která má ze zákona ke stavbám předkupní právo, o tyto stavby nebude mít zájem. Žalovaný však tuto podmínku nesplnil, naopak obec Ždírec má zájem od žalobkyně stavby koupit pro potřeby obecních hasičů. Soudně se pak obec po žalovaném domáhala vyklizení sousedních pozemků. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 4. 2022 vyzvala žalovaného, aby stavby vyklidil, a protože tak neučinil, zaslala mu předžalobní upomínku. Ani poté nedošlo k jejich vyklizení. Žalovaný tak užívá nemovité věci bez právního důvodu, proto se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému tyto nemovité věci vyklidit. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a bránil se tím, že nemovité věci užívá již od roku 2019, kdy se s žalobkyní dohodl, že mu tyto objekty odprodá. Kupní cena měla být uhrazena zápočtem ceny za opravu střechy, kterou pro žalobkyni v té době prováděl. Neměl důvod o této transakci pochybovat, neboť stejným způsobem od žalobkyně koupil objekt [adresa] na č. parc. st. [anonymizováno]. Předmětné nemovité věci začal po dohodě s žalobkyní užívat ještě před uzavřením kupní [anonymizováno] [jméno] [příjmení], předseda představenstva žalobkyně, se kterým jednal, netrval na uzavření nájemní smlouvy s odkazem na to, že se dohodli na prodeji. Je přesvědčený, že nemovité věci užívá na základně ústně či konkludentně uzavřené smlouvy o výpůjčce s platností do uskutečnění převodu [anonymizováno] [obec] se byl v objektu v doprovodu dalších osob osobně podívat v době, kdy tam prováděl stavební úpravy, a proti jeho užívání ani provádění stavebních úprav do podání žaloby ničeho nenamítal ani on, ani žalobkyně. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: - z informací o stavbě a o pozemku, že žalobkyně je vlastníkem zemědělské stavby bez čp./ev.č. postavené na stavební parcele [číslo] zemědělské stavby bez čp./ev.č. postavené na stavební parcele [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Ždírec u Pohledu, přičemž vlastníkem stavebních parcel [číslo] [číslo] je [územní celek], - z dopisu vyhotoveného advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 4. 2022 adresovaného žalovanému, že žalovaný byl vyzván k vyklizené objektů žalobkyně nacházejících se na pozemcích č. parc. st. 35 a 41, které začal užívat bez uzavření nájemní smlouvy, a to nejpozději do 25. 4. 2022. V dopisu sice připustil, že jeho klient (žalobkyně) jednal se žalovaným o prodeji těchto objektů, ale pod podmínkou, že žalovaný vyřeší s obcí její předkupní právo. Protože však k dohodě mezi ním a obcí nedošlo, rozhodla se žalobkyně akceptovat předkupní právo obce a prodat jí předmětné objekty, - z podacího archu, že dopis byl žalovanému odeslán na adresu jeho bydliště dne 8. 4. 2022, - z dopisu (předžalobní upomínky) ze dne 1. 9. 2022, adresovaného zástupkyni žalovaného, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k vyklizení nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně nejpozději do 15. 9. 2022, - z emailové komunikace předložené žalovaným, že účastníci jednali o uzavření kupní smlouvy, avšak z předloženého konceptu vyplývá, že šlo o jiné nemovité věci, než ty, které jsou předmětem tohoto řízení. 4. Provedeným dokazováním vzal tedy soud za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitých věcí (zemědělských staveb) a že tyto nemovité věci užívá bez právního důvodu právě žalovaný. 5. Vzhledem k takto zjištěnému skutkovému stavu pak soud neprovedl další navržené důkazy, neboť je považoval z nadbytečné. 6. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 7. V projednávané věci žalovaný předmětné nemovité věci užívá bez právního důvodu a žalobkyně opakovaně marně vyzvala žalovaného k jejich vyklizení. Soud tedy shledal žalobu důvodnou a podanou po právu, a proto žalovanému uložil povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a zdržet se jejich dalšího užívání. 8. K obraně žalovaného spočívající v tom, že předmětné nemovité věci užívá na základě ústně či konkludentně uzavřené smlouvy o výpůjčce, uvádí soud následující. Smlouva o výpůjčce je upravena v § 2193 o. z., podle něhož smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 9. Základní povinností půjčitele je umožnit vypůjčiteli bezplatné nerušené dočasné užívání věci, a to až na výjimky, po celou dobu výpůjčky (§ 2198 o. z.) Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 8. 6. 2011 sp. zn. 26 Cdo 35/2011 (pramen ASPI) uzavřel, že smlouva o výpůjčce nemůže být sjednána bez určení doby trvání výpůjčky. Ačkoli nevyžaduje zvláštní formu, musí z ní vedle bezplatnosti vyplývat dočasnost užívání věci a sjednání doby trvání výpůjčky je tak podstatnou náležitostí smlouvy o výpůjčce, přičemž doba trvání výpůjčky může být stanovena buď uvedením určitého časového období (např. dny, měsíce apod.), nebo uvedením určité objektivně zjistitelné skutečnosti, která sice není vymezena konkrétním datem, avšak lze z ní bez pochyb zjistit, kdy výpůjčka skončí, přičemž v době sjednání této dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, musí však být jisté, že tato skutečnost opravdu nastane, nebo kombinací obou. Dobu trvání výpůjčky však nelze vázat na okolnost, o níž není jisté, zda vůbec nastane. 10. I kdyby mezi účastníky měla být ústně či konkludentně uzavřena smlouva o výpůjčce ohledně předmětných nemovitých věcí, byl konec jejich bezplatného užívání vázán na okamžik do uskutečnění převodu předmětných nemovitých věcí do vlastnictví žalovaného, tj. na okolnost, o níž nemohlo být jisté, zda vůbec nastane, o čemž svědčí i to, že veškerá jednání v tomto směru ustrnula na mrtvém bodě, od roku 2019 k žádné dohodě mezi účastníky nedošlo, naopak žalobkyně se žalovaným žádnou smlouvu o převodu nemovitých věcí uzavřít nehodlá, s jejich užíváním nesouhlasí a domáhá se jejich vyklizení. Protože doba bezplatného užívání předmětných nemovitých věcí nebyla náležitě dohodnuta, nemohlo už jen z tohoto důvodu jít o (platnou) smlouvu o výpůjčce. Soud proto neuznal tuto obranu žalovaného jako důvodnou. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za advokátem účtované 3 úkony právní služby po 1 500 Kč (§ 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 1 134 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů, aby žalovaný měl dostatek času ke splnění uložených povinností, ale na druhé straně se žalobkyni se dostalo plnění v přiměřené lhůtě.