14 C 41/2023-67 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Předmětem tohoto řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném stanovení výživného jako rozvedené manželky ve výši 3.000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tak, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, , ze dne 24.8.2022, č.j. 11 C 35/2022-36. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně není schopna se sama živit v důsledku péče o děti účastníků je na místě, aby jí žalovaný přispíval na výživu i po rozvodu manželství v rozsahu jako by měl přispívat na manželku. Žalovaný žalobkyni na její výživu přispíval do rozvodu částkou 3.000,- Kč měsíčně, dle pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne ze dne 21.6.2022, č.j. 8 C 45/2022-61. Dle pravomocného rozsudku zdejšího soudu také přispívá na výživné nezletilých dětí celkem částku 10.660,- Kč měsíčně. Žalovaný dle informací které zajistil soud při řízení o úpravu poměrů nezletilých dětí má příjem cca 29.567,42 Kč měsíčně. Žalobkyně má za to, že s přihlédnutím k příjmům žalovaného a k výživnému, které má platit na nezletilé děti, by měl přispívat na její výživu jako rozvedené manželky nejméně částkou 3.000,- Kč měsíčně.Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí, došlo u něj k výraznému poklesu příjmu na cca 22.000 Kč měsíčně z důvodu, že si již nemůže uplatnit slevu na vyživované děti. V současné době platí výživné na nezletilé děti ve výši 10.660 Kč měsíčně. K jeho dalším pravidelným výdajům patří splácení půjčky na rekonstrukci bydlení ve výši 4.500 Kč měsíčně a dále zejména náklady za cesty za dětmi a do práce.Z provedených důkazů soud zjistil:- z rozsudku zdejšího soudu ze dne ze dne 21.6.2022, č.j. 8 C 45/2022-61, že žalovaný žalobkyni na její výživu přispíval do rozvodu částkou 3.000,- Kč měsíčně. Soud při svém rozhodování (tj. stanování výše výživného) vyšel ze zjištěného příjmu žalovaného ve výši cca 29.000 Kč a jeho výdajů ve výši ve výši 23.000 Kč a výživné stanovil na 50% rozdílu mezi příjmy a výdaji.- z rozsudku Okresního soudu v , adresa, , ze dne 24.8.2022, č.j. 11 C 35/2022-36, že manželství účastníků bylo rozvedeno; ani jeden z účastníků nezavinil převážně rozvod manželství, problémy v manželském soužití účastníků měly původ v chování a jednání obou manželů, za příčinu rozvratu manželství soud shledal rozdílnost povah manželů, nedostatek vzájemné komunikace a společně stráveného času, přístup k rodině a zajištění jejího fungování a rozdílné priority manželů, což vedlo k postupnému odcizení manželů. Rozsudek nabyl právní moci dne 20.9.2022.- ze mzdových listů, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období 4/2023 – 3/2024 je 22.155 Kč. Srážky ze mzdy jsou ve výši 600 Kč a dle tvrzení žalovaného jsou na penzijní spoření.- z výpisů z účtu žalovaného, že žalovaný má pravidelné měsíční výdaje ve výši 21.092 Kč, konkrétně platí 400 Kč za telefon, zákonný poplatek za rádio a TV 180 Kč, 100 Kč za internet, 1.000 Kč za elektřinu, 400 Kč za vodné a stočné, 10.660 Kč výživné na děti, 726 Kč za životní pojištění, 366 Kč za investiční pojištění, 500 Kč za pojištění nemovitosti, 126 Kč za pojištění úvěru, 780 Kč za cestu do práce a 1440 Kč za cestu za dětmi.- ze zprávy úřadu práce, že žalobkyně pobírá příspěvek na bydlení, příspěvek na 3 děti a rodičovský příspěvek ve výši 20.639 Kč měsíčně.- ze zprávy ČSSZ, že žalobkyně není v současné době zaměstnána.Podle § 760 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)1) Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.(2) Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zdaa) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka,b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem,c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost,d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, neboe) je dán jiný obdobně závažný důvod.(3) Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.Podle § 762 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že ač je žalobkyně osobou, která není se schopna sama živit, tak výživné jí být přiznáno nemůže, a to právě s ohledem na schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného. Soud při svém rozhodování o výši výživného manželky (před rozvodem) vyšel ze zjištěného příjmu žalovaného ve výši cca 29.000 Kč a jeho výdajů ve výši ve výši 23.000 Kč a výživné stanovil na 50% rozdílu mezi příjmy a výdaji. Příjmy žalovaného však nyní výrazně poklesly, a to o cca 25% procent. Tento pokles je dán okolností nezávislou na vůli žalovaného, jelikož si již nemůže uplatňovat daňovou slevu na vyživované děti. Žalovaný má stabilní zaměstnání, není fluktuantem, který by opustil dobře placenou práci. Rozdíl mezi příjmy a doloženými výdaji žalovaného je cca 1.000 Kč. Žalovaný nemá ani jiné zdroje (úspory apod.), ze kterých by mohl platit výživné rozvedené manželce. Pro úplnost soud dodává, že po rozvodu manželství již neplatí, že manželé musejí mít stejnou životní úroveň. Jedná se o tzv. přiměřenou výživu, která zahrnuje nejnutnější potřeby. Ani důvody pro postup dle § 762 tedy tzv. sankční výživné soud neshledal. Zákon umožňuje za určitých okolností rozšířit rozsah vyživovací povinnosti, kdy může stanovit vyživovací povinnost v rozsahu zásadně stejné životní úrovně obou manželů i po rozvodu. K přiznání sankčního výživného může být přistoupeno v případech, kdy se manželé na rozvodu nedohodli, nebo jeden z manželů nesouhlasil se zánikem manželství, a jestliže tento manžel rozvod svým chováním nezapříčinil a byla mu rozvodem způsobená závažná újma. Nic takové z rozsudku soudu o rozvodu manželství nevyplynulo, když soud uzavřel, že problémy v manželském soužití účastníků měly původ v chování a jednání obou manželů, za příčinu rozvratu manželství soud shledal rozdílnost povah manželů, nedostatek vzájemné komunikace a společně stráveného času, přístup k rodině a zajištění jejího fungování a rozdílné priority manželů, což vedlo k postupnému odcizení manželů. Proto soud žalobu jakožto nedůvodnou zamítnul.Pokud jde o další důkazní návrhy žalobkyně soud tyto zamítl z důvodu nadbytečnosti a irelevantnosti. Soud v rámci řízení dal žalobkyni poučení, že neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že placení výživného umožňují možnosti, schopnosti a majetkové poměry žalovaného. K tomuto měly směřovat i případné důkazní návrhy žalobkyně, což se nestalo. Ohledně návrhu na zprávu úřadu práce o možných příjmech žalovaného soud uvádí, že žalovaný je osobou se stálým zaměstnáním, nejde o fluktuanta, který by co rok měnil svou práci, má stále stejnou práci, kterou měl i při předchozím rozhodování soudu a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby si hledal práci jinou. Jediným důvodem poklesu jeho příjmu je to, že již nemůže uplatňovat daňovou slevu na vyživované děti, což je skutečnost na jeho vůli nezávislá. Pokud jde o zprávu o zůstatku na účtu penzijního spoření žalovaného, soud podotýká, že jde o prostředky, které neslouží k aktuální potřebě žalovaného, ale o takové prostředky, které mají žalovanému zajistit důstojné stáří a schopnost si zajistit základní životní potřeby v pozdním stadiu života. Ostatně měsíční částka 600 Kč svědčí o tom, že žalovaný je schopen si spořit pouze minimální částku, žádné jiné úspory netvoří. Pokud jde o další dva důkazní návrhy (spočívající ve výslechu žalobkyně k jejím výdajům a v potvrzení pronajímatele o výši placení nájemného žalobkyní), tak jde o důkazní návrhy zcela nadbytečné, neboť v tomto směru nemá soud pochybnosti o tom, že žalobkyně, která má příjem pouze z dávek ve výši 21.092 Kč měsíčně, je osobou, která s ohledem na péči o nezletilé děti není schopna se sama živit. K tomu však poučení soudu vůbec nesměřovalo a důkazní návrhy tak byly zcela irelevantní.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“) a žal