7 C 52/2024-39 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 305 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 305 Kč od 30. 1. 2023 do 18. 9. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 305 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a částky 846,27 Kč.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 635 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.Odůvodnění1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 151,27 Kč s příslušenstvím. Vylíčila, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to dne 30. 12. 2022. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 7 000 Kč, žalovaná se jí jej zavázala vrátit, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 030 Kč, poplatkem za službu klidné spaní ve výši 110 Kč a poplatkem za službu presto ve výši 165 Kč. Daná smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaná zažádala o úvěr online na internetových stránkách žalobkyně, kde vyplnila požadované údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr hledaných osob, NRKI, BRKI) a sekundárně měla žalovanou identifikovat na základě informací o platebním účtu a transakcích. Úvěr ve výši 7 000 Kč byl žalované vyplacen dne 30. 12. 2022 na bankovní účet. Žalovaná úvěr nevrátila řádně a včas, žalobkyni proto vzniklo v souladu se smlouvou právo na smluvní pokutu 0,1 % z jistiny, přičemž žalobkyně smluvní pokutu kapitalizovala na částku 846,27 Kč za období od 30. 1. 2023 do 30. 4. 2023. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.2. Žalovaná se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřila.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno v souladu s § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 12. 2022, soud zjistil, že účastnice uzavřely prostřednictvím internetových stránek žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, která byla žalovanou podepsána SMS kódem, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelově částku až do výše 7 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatkem za „klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně a poplatkem za službu „presto“ ve výši 165 Kč s tím, že se žalovaná poskytnutý úvěr zavázala vrátit spolu s dohodnutými poplatky jednorázovou splátkou do 29. 1. 2023. RPSN bylo sjednáno ve výši 2115,69 % ročně.6. Ze sazebníků poplatků soud zjistil, že poplatek za „klidné spaní“ byl stanoven ve výši 110 Kč měsíčně a poplatek za službu „presto“ ve výši 165 Kč.7. Ze všeobecných obchodních podmínek (které nejsou žalovanou podepsány) soud zjistil, že pro případ, že by se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky, může vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, přičemž tato smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin 0,5 z celkové částky úvěru (čl. 6, bod 4).8. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 30. 12. 2022 byla na účet č. , č. účtu, (jehož číslo se shoduje s číslem účtu žalované uvedeného ve smlouvě) pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázána částka 7 000 Kč.9. Z listiny posouzení úvěruschopnosti a listiny identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, příjem žalované byl zjištěn ve výši 14 302 Kč, byly zjišťovány příjmy, výdaje a počet členů žijících v domácnosti.10. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalované byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky.11. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 30. 12. 2022 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit jednou splátkou spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatkem za „klidné spaní“ ve výši 110 Kč a poplatkem za službu „presto“ ve výši 165 Kč, a to do 29. 1. 2023. Ve smluvních podmínkách byla stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, dané podmínky však nebyly žalovanou podepsány. V rámci posouzení úvěruschopnosti byl zjištěn příjem žalované, její příjmy, výdaje a počet členů žijících v domácnosti. Žalovaná na smlouvu neplnila ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu.12. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:13. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.).18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku.20. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu však posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalované, proběhlo ze strany žalobkyně nedostatečně. Žalobkyně sice zjišťovala čistý příjem, výdaje a počet členů žijících v domácnosti žalované, nebylo však zřejmé, jak žalobkyně před sjednáním předmětné smlouvy ověřila uvedené příjmů a výdajů, resp. žalobkyně soudu nepředložila žádné konkrétní listiny, které by svědčily o dalším zkoumání majetkových poměrů žalované v době před uzavřením smlouvy - např. výpisy z bankovního účtu či mzdové listy, doklady o jejích výdajích či pracovní smlouvu.21. K tvrzení žalobkyně, že ověřovala úvěruschopnost žalované v dostupných databázích a registrech, soud dodává, že takové ověřování je rovněž zcela nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dluž