17 C 50/2025-22 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 27. 5. 2025 a následně doplněnou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 351,29 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 se společností , právnická osoba, . Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 6. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 900 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 1. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 900 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 Kč, který byl splatný dne 5. 1. 2024. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, po dokončení registrace na webových stránkách , Anonymizováno, zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. K čerpání úvěru došlo v hotovosti, a to výběrem u čerpacích stanic EuroOil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ač byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky a byl i upozorněn na možnost soudního sporu, zůstala žalovaná částka dosud neuhrazena.2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání.3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. C0001851229326220 ze dne 6. 12. 2023, že tu měl uzavřít právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru na straně jedné a žalovaný jako dlužník na straně druhé, právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 4 900 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 5 451,29 Kč do 30 dnů, dále byl ve smlouvě dohodnut způsob poskytnutí, a to Bezhotovostní – na bankovní účet Klienta uvedený v záhlaví Smlouvy/Hotovostní – výběr hotovosti u čerpací stanice EuroOil;- Z listiny označené jako detail poukázky, že dne 6. 12. 2023 bylo na tuto poukázku vyplaceno v hotovosti 4 900 Kč;- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2025, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni;- Z dopisu ze dne 15. 3. 2025, že žalovanému bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni;- Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně datované 15. 3. 2025, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl i upozorněn na možnost soudního sporu.4. Podle § 86 odst. 1 zák.č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzená úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 cit. zák. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. V projednávané věci soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, před uzavřením úvěrové smlouvy shora dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla vyjít pouze z příjmu žalovaného a z jeho informací a provést lustraci v příslušných databázích. To však nestačí. Objektivní zjištění poměrů spotřebitele musí být doloženo i potvrzením výdajů, např. ve formě výpisu z účtu u peněžního ústavu za poslední 3 měsíce, se kterým úvěrovaný spotřebitel běžně hospodařil, apod. K tomu ale v daném případě evidentně nedošlo. Nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poskytovatelem činí smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, a soud tak musel provést vypořádání mezi účastníky ve smyslu § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi stranami nebylo sporným, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 900 Kč, kterou jí žalovaný ani zčásti nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit, včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. V projednávané věci byl žalovaný úspěšnější, a měl by tak právo na částečnou náhradu nákladů, nicméně dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.