10 C 102/2025-34 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 653 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 24. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 11 985 Kč zaplatit ve 12. měsíčních splátkách po 2 666 Kč. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil. Žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, požadovala zaplacení dlužné jistiny, dlužné částky poplatku, úroků a úroků z prodlení.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítal, že právní předchůdce žalobkyně neposuzoval s odbornou péčí jeho úvěruschopnost. Dále namítal, že úvěrová smlouva je v rozporu s dobrými mravy, neboť sjednané úroky jsou příliš vysoké. Uzavřenou smlouvu považoval za neplatnou. Uvedl, že mu byla poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 5 666 Kč, má tedy za to, že je povinen žalobkyni zaplatit 14 334 Kč. Navrhl, aby mu bylo umožněno částku uhradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně s tím, že jeho současný příjem činí 18 775 Kč, po srážkách na exekuce je jeho příjem 16 697 Kč.3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 1. 2023 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným. Jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 11 985 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 86 % ročně, RPSN ve výši 154,21 %.5. Ze zákaznické karty ze dne 24. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného. V kartě je uveden čistý příjem žalovaného ve výši 33 900 Kč a ostatní příjmy žalovaného ve výši 20 190 Kč, výdaje na externí splátky 800 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 500 Kč.6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 5 666 Kč. Toto účastníci řízení učinili nesporným.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy a podacího lístku ze dne 30. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a upozornila na možnost soudního sporu.10. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.).17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.19. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposuzoval schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.20. Právní předchůdce žalobkyně sice zjišťoval příjmy žalovaného, není však zřejmé, z čeho vycházel při posuzování jeho „ostatních příjmů“, není zřejmé, o jaké příjmy žalovaného se jedná. Žalobkyně rovněž neprokázala, jak konkrétně její právní předchůdce posuzoval výdaje žalovaného. Žalobkyně tak v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní.21. Z konstantní judikatury soudů vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.22. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu byla v lednu 2023 ve výši 9,72 % ročně.23. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 86 % ročně výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.24. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je ze shora uvedených důvodů neplatná. Nárok žalobkyně pak posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaný na úhradu plnil. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, zaplatil celkem 5 666 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 14 336 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po domněnce doby dojití (573 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.25. Žalovaný je povinen plnit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla na základě postoupení pohledávek.26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.27. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů. Soud neumožnil žalovanému plnit ve splátkách, jak navrhoval, neboť žalovaným navržená výše splátek je příliš nízká a žalobkyni by neúměrně znevýhodnila, vyšší splátky žalovaný dle svého tvrzení není schopen hradit.