18 C 11/2026-24 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 34.012 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že dne 8. 11. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel prostřednictvím on-line rozhraní žalobkyně po předchozí registraci, zadání osobních údajů, odsouhlasení smluvních podmínek a zadání pětimístného ověřovacího SMS kódu. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 22.000 Kč, který byl téhož dne poukázán na bankovní účet žalovaného. Dle smlouvy se žalovaný zavázal hradit úrok sjednaný ve výši 40 % měsíčně, přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal platit každý měsíc úrok přirostlý za předchozí období, vždy nejpozději do 8. dne v měsíci. Žalovaný se však podle tvrzení žalobkyně dostal do prodlení se splácením již během prvních měsíců trvání smluvního vztahu, ačkoli byl opakovaně upomínán. Poslední upomínka ze dne 10. 3. 2025 jej upozornila na zesplatnění celého úvěru ke dni 13. 3. 2025, přičemž žalovaný se od 14. 3. 2025 nachází v prodlení s úhradou pohledávky. Celková uplatněná jistina ve výši 30.800 Kč se dle tvrzení žalobkyně skládá z nesplacené části poskytnuté jistiny 22.000 Kč a ze smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru kapitalizovaného ve výši 8.800 Kč, splatného nejpozději 13. 3. 2025. Nad rámec jistiny a tohoto smluvního úroku uplatňuje žalobkyně také nárok na kapitalizovanou smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od prodlení dne 14. 3. 2025 do odeslání předžalobní výzvy dne 7. 8. 2025, jejíž celková výše činí 3.212 Kč. Součástí žaloby je rovněž požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 30.800 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení a úhradu nákladů řízení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor. Namítal, že žalobkyni již dne 16. 10. 2025 žádal o vyčíslení dluhu, avšak bez jakékoli reakce. Nerozporoval svůj dluh na jistině ve výši 22.000 Kč, avšak odmítl povinnost hradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m., kapitalizovaný částkou 8.800 Kč. Dále uvedl, že úvěrová smlouva je neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Z registrů přitom vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy 29 kontraktů, měsíční splátky ve výši 34.414 Kč, pohledávky po splatnosti 80.136 Kč a byl veden jako rizikový dlužník. Tvrdil, že poskytovatel úvěru neověřil jeho příjmy ani výdaje, čímž porušil povinnost postupovat dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ohledně náhrady nákladů řízení žalovaný navrhoval, aby vzhledem k povaze tzv. formulářové žaloby byly vyčísleny v souladu s § 14b advokátního tarifu.3. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že smlouva měla být uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným; že u identifikačních údajů úvěrovaného je uvedeno číslo jeho účtu , č. účtu, ; že předmětem smlouvy bylo poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru až do výše úvěrového limitu 22.000 Kč, trvání úvěru bylo sjednáno na dobu neurčitou, dohodnutá úroková sazba činila 40 % p. m. a RPSN 5532,2 %; že v závěru smlouva obsahuje datum 8. 11. 2024,- ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 10. 3. 2025, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, s tím, že celková dlužná částka má být uhrazena do 3 dnů od doručení této výzvy,- z potvrzení o platbě, že dne 8. 11. 2024 byla z účtu žalobkyně poukázána na účet č. , č. účtu, částka 22.000 Kč,- z předžalobní výzvy ze dne 7. 8. 2025 a z podacího lístku, že žalovanému byla odeslána výzva k zaplacení dlužné částky před zahájením soudního řízení.5. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že účastníci řízení měli dne 8. 11. 2024 uzavřít smlouvu o úvěru, v níž si měli sjednat úvěr pro žalovaného ve výši 22.000 Kč (tato částka byla žalovanému dne 8. 11. 2024 skutečně vyplacena), který měl žalovaný splácet spolu se smluveným úrokem ve výši 40 % měsíčně v měsíčních splátkách. Žalobkyně po porušení smluvních ujednání zesplatnila celý nesplacený úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě. Ani na základě předžalobní výzvy žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho.6. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).7. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.8. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají pouze dlužníka, ale mají širší společenský dopad, neboť předlužení vede k zásahům do rodinných a sociálních vztahů a často i k insolvenčním řízením. Proto je na věřiteli, aby před poskytnutím úvěru odborně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr smí být poskytnut jen tehdy, pokud z prověření vyplývá, že dlužník bude schopen úvěr řádně splácet. Neprověří-li věřitel úvěruschopnost dostatečně, nebo poskytne-li úvěr i přes negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.14. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, případně si je nechá doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dnes přestupku), za který mu může být uložena pokuta. Tento výklad odpovídá i rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-449/13, podle něhož má poskytovatel povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných a doložených informací; důkazní břemeno nese poskytovatel.15. Z uvedené judikatury plyne, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jednoznačná a nelze ji vykládat volně. Nestačí pouhé nahlédnutí do registrů či spolehnutí se na prohlášení spotřebitele; je nutné porovnat jeho příjmy a výdaje a vyžádat si k tomu potřebné doklady.16. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných databá