18 C 149/2025-37 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 73 624,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalobkyně jako postupník nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 2. 2025 se společností , právnická osoba, ., která jako právní předchůdce žalobkyně sjednala s žalovanou dne 24. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, splatný v 36 měsíčních splátkách s konečnou splatností dne 18. 1. 2027. Pro nesplácení úvěru ze strany žalované došlo dne 24. 11. 2024 v souladu se smluvními ujednáními k zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná byla před sjednáním úvěru podrobena posouzení úvěruschopnosti a všechny smluvní dokumenty jí byly zpřístupněny prostřednictvím komunikace na dálku. Smlouva i její dodatek byly uzavřeny elektronicky potvrzením kódu zaslaného žalovanou formou SMS. Žalovaná byla k plnění opakovaně vyzývána upomínkami a dne 5. 4. 2025 rovněž výzvou právního zástupce žalobkyně. Po zohlednění dílčích úhrad žalované ve výši 37 917 Kč činí celková uplatněná pohledávka 73 624,84 Kč, splatná nejpozději ke dni zesplatnění úvěru. Současně se žalobkyně domáhá i zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná ponechala žalobu bez povšimnutí, k žalobním tvrzením se nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání, žalobkyně omluvila svoji neúčast, žalovaná se k jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána. Soud jednal v jejich nepřítomnosti.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:- Návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, a předsmluvního formuláře vyplývá, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, na základě které žalovaná žádala o úvěr v celkové výši 70 000 Kč, přičemž úvěr měl být splacen formou 36 měsíčních splátek ve výši 4 741 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 71,02 % ročně.- Z oznámení ze dne 24. 11. 2024 vyplývá, že v souladu se smluvními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků plynoucí z úvěrové smlouvy, neboť se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru.- Z dokladu o vyplacení úvěrů vyplývá, že dne 24. 1. 2024 byla zúčtována bankovní transakce, kdy částka 70 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, byla připsána na bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .- Z předložených výpisů z účtu žalované soud zjistil, že žalovaná měla v době před uzavřením úvěrové smlouvy pravidelný příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , dne 12. 10. 2023 byla na účet žalované od zaměstnavatele připsána částka 32 824 Kč, dne 13. 11. 2023 byla na tentýž účet připsána částka 32 655 Kč, dne 13. 13. 2023 pak částka 31 842 Kč a dne 12. 1. 2024 částka 31 366 Kč.- Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná je svobodná, má vyšší další odborné vzdělání, vlastní bydlení, dosahuje celkového měsíčního příjmu ve výši 31 900 Kč, její měsíční výdaje činí 9 614 Kč.- Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2025 vyplývá, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, dopisem ze dne 5. 4. 2025 byla žalovaná o tom informována.5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádnou pro věc podstatnou skutečnost.6. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné další doklady, jimiž ověřovala schopnost žalované splácet předmětný úvěr. Svoji neúčast u jednání omluvila.7. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly dne 24. 1. 2024 uzavřít smlouvu o úvěru, v níž si měly sjednat úvěr pro žalovanou ve výši 70 000 Kč (tato částka byla žalované dne 24. 1. 2024 skutečně vyplacena), který měla žalovaná splácet spolu se smluveným úrokem ve výši 71,02 % ročně v měsíčních splátkách po 4 741 Kč. Žalovaná zaplatil žalobkyni nebo její předchůdkyni na úvěr celkem částku 37 917 Kč, jinak nezaplatila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně po porušení smluvních ujednání zesplatnila celý zbylý nesplacený úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě. Před uzavřením smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici ověřenou informaci o měsíčním čistém příjmu žalované. Žádné výdaje žalované však právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala.8. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).9. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.10. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají pouze dlužníka, ale mají širší společenský dopad, neboť předlužení vede k zásahům do rodinných a sociálních vztahů a často i k insolvenčním řízením. Proto je na věřiteli, aby před poskytnutím úvěru odborně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr smí být poskytnut jen tehdy, pokud z prověření vyplývá, že dlužník bude schopen úvěr řádně splácet. Neprověří-li věřitel úvěruschopnost dostatečně, nebo poskytne-li úvěr i přes negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.16. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, případně si je nechá doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dnes přestupku), za který mu může být uložena pokuta. Tento výklad odpovídá i rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-449/13, podle něhož má poskytovatel povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných a doložených informací; důkazní břemeno nese poskytovatel.17. Z uvedené judikatury plyne, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jednoznačná a nelze ji vykládat volně. Nestačí pouhé nahlédnutí do registrů či spolehnutí se na prohlášení spotřebitele; je nutné porovnat jeho příjmy a výdaje a vyžádat si k tomu potřebné doklad