18 C 157/2025-44 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 76 105,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný dne 9. 4. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán pevný poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 33 963 Kč, jehož součástí byly úroky a další položky stanovené smlouvou. Celková částka splatná žalovaným tak činila 63 963 Kč, splatná v 78týdenních splátkách. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil toliko tři splátky v celkové výši 2 642 Kč, které byly započteny částečně na jistinu a částečně na sjednané poplatky. Další splátky žalovaný neprovedl a dostal se do prodlení. V důsledku prodlení žalobkyně vyčíslila kapitalizovanou smluvní pokutu, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a sankční poplatky dle smlouvy. Dne 1. 2. 2022 byla předmětná pohledávka včetně příslušenství postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný téhož dne vyrozuměn. Současně byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně vyčíslila ke dni postoupení celkovou výši pohledávky na 78 072,17 Kč, tvořenou zůstatkem jistiny, neuhrazenými poplatky dle smlouvy, kapitalizovanou smluvní pokutou, kapitalizovaným úrokem z prodlení a sankčními poplatky. Žalovaný na tuto výzvu ničeho neuhradil, a žalobkyně tak eviduje splatnou pohledávku v celkové výši 76 105,16 Kč s příslušenstvím.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) zrušen.3. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí, k žalobním tvrzením se nevyjádřil.4. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud jednal v jeho nepřítomnosti.5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, právní předchůdkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 33 963 Kč v pravidelných 78týdenních splátkách, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně.- Z informací o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu vyplývá, že podle ČNB údaje o obvyklých zápůjčních úrokových sazbách na trhu lze získat z veřejné databáze ARAD, která zachycuje nové úvěry poskytované bankami domácnostem, tyto údaje jsou považovány za relevantní ukazatel tržních podmínek, pro posouzení, zda se na daný úvěr vztahují výjimky ze zákona o spotřebitelském úvěru, je rozhodující, zda byla poskytnuta úroková sazba nižší než tržní, případně (u úvěrů na bydlení) alespoň nepřevyšující tržní úroveň. ČNB zdůrazňuje, že nestačí porovnat samotnou úrokovou sazbu izolovaně – je nezbytné zohlednit i další náklady úvěru, zejména poplatky, které ovlivňují celkové náklady (RPSN).- Ze zákaznické karty ze dne 9. 4. 2020 vyplývá, že žalovaný je svobodný, má učňovské vzdělání, je spoluvlastníkem nemovitosti, ve které žije, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnaný na plný úvazek, dosahuje pravidelného měsíčního příjmu ve výši 17 876 Kč, v této souvislosti žalovaný předložil dvě výplatní pásky, běžné měsíční výdaje žalovaného činí 3 000 Kč.- Z výzvy ze dne 10. 2. 2022 vyplývá, že žalobkyně naposledy žalovaného vyzvala k okamžitému splacení všech dlužných částek plynoucích z úvěrové smlouvy s tím, že nebude-li dluh uhrazen nejpozději do 17. 3. 2022, stane se celý dluh tímto datem splatný.- Z předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2025 vyplývá, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, dopisem ze dne 1. 2. 2022 byl žalovaný o tom informován.6. Soud neprovedl další navržené důkazy, neboť dospěl k závěru, že by nemohly přinést žádné další relevantní skutečnosti významné pro posouzení projednávané věci.7. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli dne 9. 4. 2020 uzavřít smlouvu o úvěru, v níž si měli sjednat úvěr pro žalovaného ve výši 30 000 Kč, který měl žalovaný splácet spolu se smluveným poplatkem ve výši 33 963 Kč, úroková sazba byla dohodnuta ve výši 88 % ročně. Žalovaný zaplatil žalobkyni nebo její předchůdkyni na úvěr celkem částku 2 642 Kč, jinak nezaplatil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně po porušení smluvních ujednání zesplatnila celý zbylý nesplacený úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.8. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).9. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.10. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají pouze dlužníka, ale mají širší společenský dopad, neboť předlužení vede k zásahům do rodinných a sociálních vztahů a často i k insolvenčním řízením. Proto je na věřiteli, aby před poskytnutím úvěru odborně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr smí být poskytnut jen tehdy, pokud z prověření vyplývá, že dlužník bude schopen úvěr řádně splácet. Neprověří-li věřitel úvěruschopnost dostatečně, nebo poskytne-li úvěr i přes negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.16. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, případně si je nechá doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dnes přestupku), za který mu může být uložena pokuta. Tento výklad odpovídá i rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-449/13, podle něh