6 C 150/2025-38 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalované. V žalobě uvedl, že ho žalovaná v září 2025 informovala o pokračování ve studiu, a to předložením potvrzení o studiu v prvním ročníku oboru cukrář. Jelikož žalobce neměl žádné informace o jejích studijních výsledcích, obrátil se na školu a dozvěděl se, že kvůli neomluveným absencím jí bylo studium ukončeno. Při jednání soudu žalobce upřesnil, že navrhuje zrušit vyživovací povinnost počínaje dnem 22. 10. 2025.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že souhlasí s ukončením placení výživného.3. Soud z vlastní databáze zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 11. 2024, č. j. 0 P 192/2016-130 (v právní moci od 2. 12. 2024), byla schválena dohoda rodičů žalované, v níž bylo mimo jiné sjednáno, že žalobce se zavazuje počínaje dnem 1. 8. 2024 přispívat na výživu žalované částkou 5 000 Kč měsíčně splatnou do rukou žalované vždy do 20. dne v měsíci předem.4. Z dopisů , anonymizováno, adresovaných žalované i soudu soud shodně zjistil, že žalovaná byla žákyní této školy (obor cukrář) od 22. 9. 2025 do 13. 11. 2025. Ke dni 13. 11. 2025 přestala být žákyní této školy kvůli své neúčasti na vzdělávání.5. ČSSZ dne 14. 1. 2026 zaslala soudu dopis, v němž uvedla, že žalovaná je vedena jako zaměstnankyně , anonymizováno, IČO , IČO, , a dále je evidována na základě dohody o provedení práce u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, .6. V e-mailové zprávě společnosti , právnická osoba, . adresované soudu ze dne 15. 1. 2026 je uvedeno, že žalovaná měla u této společnosti uzavřenou dohodu o provedení práce od 16. 10. 2025 do 31. 12. 2025. Dohoda skončila uplynutím sjednané doby. V současnosti žalovaná u této společnosti nepracuje.7. , anonymizováno, soudu e-mailovou zprávou ze dne 16. 1. 2026 sdělila, že žalovaná je zaměstnankyní této společnosti od 22. 10. 2025, a to na základě pracovní smlouvy s úvazkem 1,00; pracovní poměr stále trvá.8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná je dcerou žalobce. Žalobce byl povinen na výživu žalované platit 5 000 Kč měsíčně. Žalovaná v září 2025 nastoupila do učebního oboru cukrář, z důvodu absencí však již žákyní školy od listopadu 2025 není. Od října 2025 do prosince 2025 žalovaná pracovala na dohodu o provedení práce u společnosti , právnická osoba, ., od 22. 10. 2025 je žalovaná zaměstnána na hlavní pracovní poměr s úvazkem 1,00 u společnosti , název právnické osoby, Její pracovní poměr stále trvá.9. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry: Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.10. Žalovaná je od 22. 10. 2025 v hlavním pracovním poměru u společnosti , název právnické osoby, Nejpozději od tohoto dne je tedy schopná se sama živit. Žalovaná pak s žalobou vyslovila souhlas. Proto se soud blíže nezabýval majetkovými poměry účastníků a žalobě vyhověl. Uzavřel totiž, že další plnění výživného by nesledovalo odůvodněné potřeby žalované (§ 913 odst. 1 o. z.). Ta je schopna se sama živit, pročež netrvá důvod pro další existenci vyživovací povinnosti ve smyslu § 911 o. z. Vyživovací povinnost žalobce k žalované soud výrokem I. tohoto rozsudku zrušil s účinností ke dni, kdy nejpozději se žalovaná stala schopnou se sama živit, tj. ke dni 22. 10. 2025.11. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se však vzdal. Proto soud ve výroku II. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.