20 C 186/2022-26 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 41149/2022) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná u společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , čerpala prostřednictvím smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 10. 2019 částku ve výši 50 000 Kč a zavázala se uhradit 72 976 Kč k tomu ve sjednaných splátkách, což neučinila. Žalobce dne 8.9.2021 uzavřel se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž je oprávněn dlužnou částku vymáhat.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná skutečně uzavřela 4. 10. 2019 uvedenou smlouvu, na základě které vznikl dluh na jistině ve výši 46 264 Kč (uhrazeno 20 496 Kč). Podle ust. § 1724 odst. 1 o. z. platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by dluh z úvěru zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované částku v uvedené celkové výši zaplatit. Žalovaná je také v prodlení se zaplacením dluhu: O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Smluvní pokuta je upravena v ust. § 2048 - 52 o. z.Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Soud vzal tvrzení žalobce za prokázaná, protože žalobce je doložil smlouvou, upomínkami včetně předžalobní výzvy a zejm. i rozhodnutím o okamžité splatnosti dluhu (ze dne 22. 4. 2021). Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (až s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2395-2400 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Primární povinnost peněžní prostředky vrátit žalovaná nesplnila. Podaná žaloba je pak důvodná.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 4 140 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 / 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21 % DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 3 034 Kč.Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.Soudu je z úřední činnosti známé, že proti žalované jako dlužníku bylo zahájeno insolvenční řízení a insolvenční soud vydal usnesení o schválení oddlužení. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 14. 9. 2023 však bylo oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno.Na výzvu soudu žalobce doložil, že věřitel před uzavřením smlouvy splnil povinnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a posoudil schopnost dlužníka (žalované) splácet spotřebitelský úvěr - obdobně (se stejným závěrem stran posouzení úvěryschopnosti) i v řízení sp. zn. 9 C 199/2022; ohledně smlouvy o úvěru ze dne 21. 10. 2019.I v souladu s ust. § 13 o.z. č. 89/2012 Sb. (i např. dle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 252/04, ze dne 25. 1. 2005) platí, že již učiněný výklad by měl být východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to v souladu s principem formální spravedlnosti (rovnosti). V tomto řízení tak není místo pro odchylné rozhodnutí (pro odchylné posouzení pro řízení určujících otázek) než v rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 9 C 199/2022, který v mezidobí byl vydán.