8 C 346/2023-22 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala žalobou zaplacení částky 61 749,72 Kč spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO, (dále jen „původní věřitel“) a žalovaná uzavřeli dne 22. 3. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, na základě které se žalovaná zavázala vrátit půjčené peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a zaplatit úrok v celkové výši 36 303 Kč v 78týdenních splátkách po 851 Kč. Žalovaná plnila pouze částečně; nedoplatek činí 30 000 Kč na jistině a 31 749,72 Kč na úroku. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobkyně. Žalobkyně dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení a obchodní úrok ke dni postoupení pohledávky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení uvedené v žalobě.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4. Z obsahu listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že původní věřitel - společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO, , poskytl dne 22. 3. 2021 žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na základě listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „smlouva“). Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet v pravidelných týdenních splátkách po 851 Kč, a to včetně smluvených poplatků (úroků) ve výši 36 303 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 19. 9. 2022.5. Z karty zákazníka ze dne 22. 3. 2021 soud zjistil, že původní věřitel zjišťoval informace důležité pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána a její čistý příjem dosahuje výše 10 487 Kč. Původní věřitel zaměstnání ověřoval pracovní smlouvou a výplatními páskami. Z karty zákazníka soud dále zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bytě, má i další závazky u jiné společnosti a má vyživovací povinnost vůči jedné osobě. Své běžné měsíční výdaje žalovaná stanovila na částku 4 560 Kč.6. Z tvrzení, které žalovaná nesporovala a z tabulky umoření, má soud za prokázané, že na předmětnou smlouvu neuhradila žalovaná ničeho.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a ze seznamu pohledávek bylo zjištěno, že s účinností od 16. 12. 2022 postoupil původní věřitel, pohledávku žalobkyni. Z písemného oznámení bylo zjištěno, že změna v osobě věřitele byla žalované oznámena.8. Z písemné výzvy soud zjistil, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím.9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel, poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – úvěr splácet. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 10 487 Kč a má měsíční výdaje v souhrnné výši 4 560 Kč, rozdíl činí 5 927 Kč. Žalovaná dále uvedla, že má vyživovací povinnost k další osobě, žije v nájemní bytě a má další závazky vůči jiné společnosti. Při splátkách 851 Kč týdně, by za měsíc žalovaná měla uhradit 3 404 Kč, čímž by žalované zbyla na zbytek měsíce částka pouze 2 523 Kč. Původní věřitel již dále nezkoumal dostatečně další výdaje žalované na její ostatní závazky a její schopnosti splácet případný úvěr. Na listinu nazvanou, jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , nelze tedy hledět, jako na platnou smlouvy o úvěru. Přijetím částky 30 000 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a je její povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat.10. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.11. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky.12. Podle ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro původního věřitele – podnikatele – podle ustanovení § 433 občanského zákoníku platilo, že jako podnikatel vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl původní věřitel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelkou jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaná – spotřebitelka – byla ve vztahu s podnikatelem – poskytovatelem úvěru slabší stranou, a byla tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněna. Žalovaná neměla před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměla možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru.14. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.15. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnosti smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.16. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 10 487 Kč a má měsíční výdaje v souhrnné výši 4 560 Kč, rozdíl činí 5 927 Kč. Žalovaná dále uvedla, že má vyživovací povinnost k další osobě,