13 C 249/2020-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 422 443 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 450 000 Kč za účelem financování nákupu nemovitosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit společně se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Tuto povinnost však žalovaný řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 20. 11. 2019 a splátek následujících. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě veškerých pohledávek z titulu úvěrové smlouvy. Zažalovaná částka představuje co do výše 420 663 Kč neuhrazenou jistinu úvěru a co do výše 1 780 Kč dlužné poplatky. Příslušenství sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 18 505,77 Kč počítaného do 8. 10. 2020, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14 012,05 Kč počítaného do 8. 10. 2020, z úroku ve výši 4,89 % ročně z dlužné jistiny od 9. 10. 2020 do zaplacení a z úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 9. 10. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo], na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 450 000 Kč, které byly účelově vázány na nákup nemovitostí, konkrétně ideální jedné poloviny budovy [adresa] určené k bydlení stojící na pozemku parc. č. St. [anonymizováno], pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci. Úroková sazba byla v článku III. smlouvy sjednána ve výši 4,85 % ročně s tím, že tato výše úrokové sazby je platná do 7. 3. 2009. Dále bylo mezi účastníky ujednáno, že vždy před datem ukončení platnosti úrokové sazby žalobkyně stanoví žalovanému její novou výši a dobu platnosti podle obvyklé úrovně úrokových sazeb pro daný typ úvěru a vyhodnocení osobní a finanční situace žalovaného s tím, že pokud žalovaný tuto změnu nebude akceptovat, je povinen tuto skutečnost žalobkyni oznámit a následně zaplatit celý zůstatek jistiny úvěru a příslušenství. Výše jednotlivých měsíčních splátek pak měla být žalovanému v souvislosti se změnami úrokové sazby vždy sdělena příslušnými oznámeními, které žalobkyně rovněž doložila, přičemž naposledy došlo ke změně výše úrokové sazby na základě oznámení ze dne 27. 11. 2018, a to na 4,89 % ročně. K tomuto žalobkyně doložila rovněž splátkový plán k úvěrové smlouvě vztahující se k období od 11. 3. 2004 do 8. 10. 2020. V článku VIII. smlouvy bylo dále sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném okamžité splacení jistiny úvěru a příslušenství v případě, že žalovaný poruší své povinnosti založené smlouvou. Konečně se žalovaný ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr zajistit zástavním právem k nemovitostem. Čerpání úvěru bylo žalovanému povoleno dne 10. 6. 2004. 4. Z doloženého schvalovací listu úvěru je patrné, že zajištění zástavním právem přesahovalo výši úvěru (hodnota zajištění dosahovala 158,44 % výše úvěru). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil návrh na uzavření smlouvy (návrh je ze dne 6. 2. 2004), v němž uvedl své příjmy (které žalobkyni doložil daňovými přiznáními za roky 2001 a 2002) a své výdaje a též označil své závazky. Žalobkyně si osobu žalovaného ověřila v Centrálním registru úvěrů, z něhož zjistila, že žalovaný neměl před uzavřením smlouvy žádný jiný úvěr. Dále měla od finančního úřadu potvrzení o stavu osobního účtu žalovaného, z něhož je patrné, že žalovaný neměl žádné daňové nedoplatky a potvrzení [právnická osoba] ze dne 2. 2. 2004, v němž banka stvrdila, že žalovaný má u ní veden osobní účet s kreditním zůstatkem. 5. Dopisy ze dne 28. 8. 2019, 28. 9. 2019 a 26. 10. 2019 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru. Dále byl žalovaný k úhradě dlužných splátek vyzván také předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž byl zároveň upozorněn na skutečnost, že pokud dlužné splátky neuhradí, bude po něm žalobkyně požadovat okamžité splacení úvěru. Dopisem ze dne 16. 7. 2020 byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení veškerých pohledávek z úvěru z důvodu dlouhodobého neplnění platebních povinností ze smlouvy. Z doloženého výpisu z hypotečního účtu žalovaného je pak zřejmé, jakým způsobem žalovaný poskytnutý úvěr splácel a ze souhrnného přehledu dlužných splátek je dále zřejmé, jaké částky zůstal žalovaný žalobkyní dlužen na jistině úvěru, na úrocích, na úrocích z prodlení a na poplatcích, jež byla žalobkyně oprávněna účtovat v souladu s doloženými sazebníky účinnými vždy ke konkrétnímu datu. 6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č 89/2012 Sb., občanského zákoníku (účinného od 1. 1. 2014), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 1. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 1. Podle § 565 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 1. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, se tento zákon nevztahuje na smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti. 1. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 1. V projednávané věci se jedná o spotřebitelskou smlouvu, neboť žalobkyně smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nikoli, avšak nevztahuje se na ni zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, jelikož se jedná o úvěr určený ke koupi nemovitosti, přičemž takový úvěr je z působnosti uvedeného zákona na základě shora citovaného ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) tohoto zákona výslovně vyňat. Přestože žalobkyni v té době z žádného zákona nevyplývala povinnost před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele (tato povinnost byla zavedena až zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, navíc i tento zákon ze své působnosti vylučoval úvěr pro účely bydlení zajištěný zástavním právem k nemovitosti), žalobkyně se majetkovými poměry žalovaného zabývala. Žalobkyni by v tomto směru bylo možné vytknout, že se blíže nevěnovala výdajům žalovaného, které nijak neověřila, nicméně v situaci, kdy žalobkyni povinnost k ověření úvěruschopnosti dlužníka z žádného předpisu nevyplývala, a žádným předpisem nebylo definováno, jak by měla v tomto směru postupovat, považuje soud kroky přijaté žalobkyní za dostačující, a to i s ohledem na skutečnost, že pohledávka žalobkyně byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem, k jejichž nabytí úvěr sloužil a hodnota těchto nemovitostí přesahovala výši poskytnutého úvěru. Soud se tedy domnívá, že smlouva byla uzavřena platně. 1. Na základě předložených listinných důkazů má tedy soud za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 450 000 Kč určené k financování koupě nemovitostí a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet společně s úrokem, jehož výše pro dané období mu vždy byla ze strany žalobkyně oznámena, v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla žalovanému rovněž vždy oznámena v závislosti na výši úrokové sazby. Žalobkyně svým povinnostem ze smlouvy dostála, neboť žalovanému poskytla sjednané finanční prostředky, avšak žalovaný nikoli, neboť splátky úvěru nehradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyni vzniklo v souladu se smlouvou právo úvěr zesplatnit, čehož žalobkyně využila. Jelikož žalovaný do dne podání ž