22 C 125/2021-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky 33 877 Kč s tím, že se jedná o náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny ze strany žalované, kterou žalovaná co do důvodu i výše uznala, avšak doposud ji neuhradila, a to ani přes upomínku žalobkyně. S ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala žalobkyně také zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury, tj. od 27. 10. 2020, do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z doloženého„ Zápisu o provedené kontrole odběrného místa“ a z doloženého„ Protokolu o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie“ soud zjistil, že dne 25. 8. 2020 žalobkyně zjistila neoprávněný odběr elektrické energie na odběrném místě [obec a číslo], [PSČ] [obec] ze strany žalované. Konkrétně se jednalo o odběr bez měřícího zařízení, aniž by byl takový odběr smluvně sjednán. Ze strany žalobkyně proto téhož dne došlo k ukončení neoprávněného odběru. Žalovaná přitom byla kontrole odběrného místa osobně přítomna. Náhrada škody za neoprávněný odběr byla následně určena dle zjištěných„ Podkladů pro výpočet výše škody.“ Žalovaná nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem v částce 27 997,52 Kč (bez DPH) uznala co do důvodu i výše, což je zřejmé z doloženého„ Uznání dluhu a dohody o náhradě škody.“ Fakturou [číslo] ze dne 12. 10. 2020 splatnou k 26. 10. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalované za neoprávněný odběr celkovou částku 33 877 Kč (včetně DPH), kdy tato částka sestávala ze samotné náhrady za neoprávněný odběr ve výši 28 646,80 Kč, daně z elektrické energie ve výši 166,98 Kč a z oprávněných nákladů ve výši 5 060,22 Kč. Jelikož žalovaná vyúčtovanou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila, byla na tuto skutečnost upozorněna dopisem ze dne 9. 11. 2020 a dále byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 24. 11. 2020. 4. Předloženými listinami má soud za prokázané, že žalovaná naplnila skutkovou podstatu neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy tak, jak ji vymezuje § 51 odst. 1 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dle kterého„ neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán“, přičemž § 51 odst. 2 energetického zákona výslovně stanoví, že„ neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.“ Tímto jednáním žalovaná způsobila žalobkyni škodu, kterou je povinna nahradit tak, jak to předpokládá § 51 odst. 3 věty první energetického zákona:„ Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu.“ Tuto škodu pak žalobkyně vypočetla dle vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. V souladu s § 51 odst. 3 věty třetí energetického zákona„ jsou škodou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny“ a i tyto náklady tak byla žalobkyně oprávněna žalované naúčtovat. Vzniklou škodu žalovaná výslovně uznala a s ohledem na § 2053 občanského zákoníku, podle kterého„ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá“, nejsou pochybnosti o existenci dluhu žalované vůči žalobkyni. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo požadovat z přiznaných nároků úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení je pak požadován od prvního dne prodlení v zákonné výši. 5. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 894 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 694 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.