20 C 96/2022-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 4 884,35 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum]„ Smlouvu o nákupním účtu“, která upravovala podmínky čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného prostřednictvím služby„ [anonymizováno] účet“ provozované žalobkyní. Žalovanému bylo umožněno, aby ve vybraných e-shopech hradil své nákupy prostřednictvím„ [anonymizováno] účtu“, a to až do výše aktuálního nevyčerpaného poskytnutého finančního limitu, za což se žalovaný zavázal hradit platby v souladu se smlouvou a podmínkami. Žalovaný dále využil rovněž možnosti zřídit si„ [anonymizováno] kartu“, prostřednictvím které platil. Žalovaný zaplatil prostřednictvím účtu za zboží a služby v hodnotě 7 277,40 Kč Částku měl splatit žalobkyni do doby splatnosti 15. 8. 2019. Žalovaný platbu neuhradil řádně a včas, když uhradil pouze 6 012 Kč (částka byla započtena ve výši 3 941 Kč na jistinu, ve výši 2 071 Kč na úhradu vyúčtovaného poplatku za prodloužení splatnosti a poplatku za službu). Žalobkyně se proto nyní domáhá částky 3 336,4 Kč spolu s poplatkem z prodlení 1 547,95 Kč (za měsíc únor 2020 ve výši 550 Kč, za březen 2020 ve výši 216,3 Kč, za měsíc duben 2020 ve výši 224 Kč, za měsíc květen 2020 ve výši 282,5 Kč, za měsíc červen 2020 ve výši 125,65 Kč, za měsíc červenec 2020 ve výši 149,5 Kč). Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 336,4 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o poskytování služby„ [anonymizováno]“ ze dne [datum] soud nezjistil skutečnosti podstatné pro posouzení merita věci. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Z objednávky na [webová adresa] ze dne 3. 2. 2020 bylo zjištěno, že byla provedena objednávka zboží v celkové ceně 4 490 Kč na jméno žalovaného a v hodnotě 310 Kč na jméno žalovaného. Z vyúčtování [anonymizováno] bylo zjištěno, že na jméno žalovaného jsou evidovány objednávky zboží a služeb od února 2020 do srpna 2020 v celkové ceně 2 477,4 Kč. Vše mělo být uhrazeno do 15. 12. 2020. Totéž bylo zjištěno i z printscreenu ze systému žalobkyně a z vyúčtování, které byly zaslány elektronicky na e-mailovou adresu [email], na kterou docházely i upomínky k zaplacení dlužných částek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2021, a to do 21. 7. 2021. 4. Dále byly soudu předloženy„ Smlouva k službě [anonymizováno] účet“ ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky, ceník, který upravoval účtované poplatky, když ani jedna listina nebyla podepsána (jak ručně, tak elektronicky) a ani jinak nebylo prokázáno, že by se účastníci na této smlouvě shodli. 5. Z výše uvedeného soud nezval za prokázaná tvrzení žalobkyně, že žalovaný uzavřel tvrzenou smlouvu o tvrzeném obsahu. Ani jedna listina nebyla podepsána (jak ručně, tak elektronicky) a ani jinak nebylo prokázáno, že by se účastníci na této smlouvě shodli. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný použitím hesla (SMS kódu) se přihlásil do systému a odkliknutím odsouhlasil obsah smlouvy, k tomuto tvrzení však nenabízí žádné důkazy, když pouhým přihlášením se do systému smlouva vzniknout nemůže. To, že žalovaný skutečně odklikl smlouvu o tvrzeném obsahu, žalobkyně neprokázala a ani k tomu nenavrhla důkazy. Soud má za to, že žalobkyně v rámci nízkonákladového podnikání na internetu nese vysoké riziko, které s sebou právě tento typ podnikání přináší s tím, že pokud toto riziko chce eliminovat, jistě lze využít instrumenty k posílení unesení důkazního břemene. Soud nezpochybňuje, že lze uzavírat smlouvy distančním způsobem, v rovině procesní je však nutno uzavření smlouvy a její neporušený obsah také prokázat. Sice smlouva úvěru může mít i jinou než písemnou formu, v daném případě však nebylo prokázáno, že by smlouva v tvrzené podobě byla uzavřena, neboť nic nedokládá uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu s danými smluvními podmínkami. 6. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by žalovanému bylo dodáno předmětné zboží a poskytnuty služby v dané ceně, když pouhé nepodepsané vyúčtování a nepodepsané objednávky vyhotovené třetí osobou toto neprokazují. Žalobkyni proto nevzniklo právo na úhradu požadované částky. Soud pouze upozorňuje, že žalobkyně nemohla být vyzvána k doplnění důkazů, neboť se sama vzdala možnosti být poučena dle § 118a o.s.ř., když se z jednání omluvila a nepožádala o odročení. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého měl žalovaný, který byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.