4 C 141/2020-268 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala jednak vypořádání společného jmění manželů a jednak vydání bezdůvodného obohacení ve výši 338 263 Kč a 220 000 Kč. V průběhu řízení omezila žalobu o částku 60 000 Kč, v této části vzala žalobu zpět. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 17. 6. 2021 č. j. 4 C 141/2020-244 tak, že výrokem I. žalobu o zaplacení částky 498 263 Kč zamítl, výrokem II. zastavil řízení co do částky 60 000 Kč, výrokem III. rozhodl o vypořádání společného jmění manželů tak, že kávovar, vinotéku a peněžní prostředky na účtu přikázal do vlastnictví žalovaného, výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 404 583 Kč a výrokem V. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaného do výroku V. (odvolací řízení o odvolání žalobkyně do výroku I. bylo zastaveno) rozhodl odvolací soud usnesením ze dne 16. 2. 2022 č. j. 38 Co 156/2021-264 tak, že rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku V. zrušil a v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Soud I. stupně zavázal k opětovnému rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky s tím, že má zohlednit, že v předmětném řízení je uplatněno více nároků projednatelných samostatně, samostatně je proto nutno posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků v každé takto projednávané věci. Soud I. stupně opětovně rozhodl o nákladech řízení tak, že rozdělil nároky projednatelné samostatně a posoudil u každého z nich míru úspěchu a neúspěchu. Žalobkyně se domáhala nároku na vydání bezdůvodného obohacení a dále nároku na vypořádání společného jmění manželů a nároku na vydání věcí, o nichž se následně strany shodly, že patří do společného jmění manželů. Pokud jde o částečné zastavení řízení co do částky 60 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, rozhodl soud podle § 146 odst. 2 tak, že žalobkyně je povinna hradit náklady řízení, neboť zavinila zastavení řízení, přičemž se tak nestalo pro chování žalovaného. Zpětvzetí žaloby z této části totiž žalobkyně odůvodnila tím, že v průběhu dokazování zjistila, že částka byla spotřebována. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 498 263 Kč, byla žalobkyně neúspěšná, neboť její žaloba v této části byla zamítnuta, a je tak povinna hradit žalovanému jeho náklady řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalovaného v řízení o vydání bezdůvodného obohacení činí částku 81 450 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 558 263 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 8. 2020, z částky 10 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 13. 10. 2020, z částky 10 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 11. 2020, z částky 21 080 Kč (2 x 10 540 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 5. 2021 v rozsahu přesahujícím 2 hodiny, z částky 10 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 10. 6. 2021 a z částky 5 270 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, neboť žalovaný podal odvolání pouze do výroku o nákladech řízení, dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jiné náklady zástupce žalovaného nežádal, tj. zejména za cestovné či náhradu za promeškaný čas. Pokud jde o nárok na vypořádání společného jmění manželů a s tím související nárok na vydání věcí, které náleží do společného jmění manželů, o čemž se strany shodly při přípravném jednání dne 13. 10. 2020, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Postupoval přitom dle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2081/21, který, byť se týká řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je plně použitelný i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů, dle něhož:„ V řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je § 142 občanského soudního řádu třeba interpretovat tak, že (plný) úspěch a neúspěch procesních stran podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li obecný soud návrh na zrušení spoluvlastnictví; vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznávat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu“. Vzhledem k tomu, že nedošlo k zamítnutí návrhu na vypořádání společného jmění manželů, nýbrž k jeho vypořádání, přičemž nebyly shledány žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř., je nutno pohlížet na procesní úspěch žalobkyně a žalovaného jako na stejný.