4 C 161/2023-17 — Okresní soud v Hodoníně

1. Manžel podal návrh na rozvod manželství, k němuž se manželka v průběhu řízení připojila. Svůj návrh odůvodnil tím, že manželství je trvale a hluboce rozvráceno v důsledku odlišných povahových vlastností manželů, rozdílných životních cílů a rozdílných názorech na vedení společné domácnosti, což postupně vedlo k vzájemnému citovému odcizení. Děti se z manželství nenarodily. Účastníci uzavřeli dohodu o uspořádání majetkových povinností a práv pro případ rozvodu dne [datum]. 2. Vzhledem k tomu, že oba manželé jsou státní příslušníci Slovenské republiky, zabýval se soud tím, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout. Podle Nařízení Rady (EU) č. 2201/2003 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ Nařízení“) čl. 3 odst. 1„ Ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území - mají manželé obvyklé bydliště, nebo - měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo - má odpůrce bydliště, nebo - v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil".“ Oba účastníci dlouhodobě žijí v České republice, jejich obvyklé bydliště bylo v [adresa], proto je dána podle čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení pravomoc českého soudu věc rozhodnout. Podle § 383 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních se jedná o zdejší soud s ohledem na poslední společné bydliště i současné bydliště v obvodu tohoto soudu. 3. Pro určení práva rozhodného nelze postupovat dle komunitárního předpisu, jelikož Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne [datum], kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, není v ČR aplikovatelné, neboť je závazné pro zúčastněné členské státy, kterým se ČR ani SR nestaly. Dvoustranná mezinárodní smlouva mezi ČR a SR nebyla uzavřena. Proto české soudy při stanovení (hmotného) práva, které se bude na rozvod mezinárodního manželství vztahovat, vychází primárně z příslušných ustanovení zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. Podle tohoto právního předpisu se rozvod manželství řídí týmž právem, kterým se řídí jejich osobní poměry, tedy právním řádem státu, jehož jsou oba manželé občany. V daném případě je pak nutno na rozvod manželství v této věci aplikovat zákon č. 36/2005 Z. z. o rodině. Podle § 23 Súd môže manželstvo na návrh niektorého z manželov rozviesť, ak sú vzťahy medzi manželmi tak vážne narušené a trvalo rozvrátené, že manželstvo nemôže plniť svoj účel a od manželov nemožno očakávať obnovenie manželského spolužitia. (2) Súd zisťuje príčiny, ktoré viedli k vážnemu rozvratu vzťahov medzi manželmi, a pri rozhodovaní o rozvode na ne prihliada. Súd pri rozhodovaní o rozvode vždy prihliadne na záujem maloletých detí. (3) Súd pri posudzovaní miery rozvratu vzťahov medzi manželmi prihliada na porušenie povinností manželov podľa § 18 a 19. 4. Mezi manžely jsou shodná následující právně významná tvrzení, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu, tj. manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v Modrém Kameni, Slovenská republika, obřadem církve římskokatolické, z manželství se nenarodily žádné děti, manželé netvoří manželské společenství po dobu 1 roku, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit. Příčinou rozvratu manželství je nesoulad povah a zájmů manželů. 5. Soud dospěl na základě shora uvedeného k následujícím právním závěrům: Podle § 23 zákona o rodině č. 36/2005 Z.z. lze dané manželství rozvést, neboť vztahy mezi účastníky jsou vážně narušené a trvale rozvrácené, jejich manželství nemůže plnit svůj účel a nelze ani očekávat obnovení manželství. Jako příčiny rozvratu byly zjištěny následující: odlišné povahové vlastnosti manželů, rozdílné životní cíle a rozdílné názory na vedení společné domácnosti, což postupně vedlo k vzájemnému citovému odcizení manželů. Vzhledem k tomu, že z manželství se děti nenarodily, nebylo nutno upravovat výkon rodičovských práv k nezletilému dítěti ve smyslu § 24 a násl. zákona č. 36/2005 Z. z. o rodině. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Uvedené předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení však v projednávané věci nejsou splněny.