13 C 142/2022-102 — Okresní soud v Hodoníně

Ve shora označené věci bylo dne 29. 11. 2022 rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, neboť žalovaný se k jednání nedostavil a ani se z účasti u tohoto jednání včas neomluvil. Žalovaný byl k tomuto prvnímu jednání řádně předvolán a předvolání k jednání, v němž byl poučen i o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, osobně převzal dne 14. 11. 2022. Uvedený rozsudek byl žalovanému doručen dne 16. 1. 2023 a žalovaný podáním ze dne 25. 1. 2023 (podaným k poštovní přepravě dne 27. 1. 2023) napadl rozsudek odvoláním, které poté, co byla věc předložena soudu odvolacímu, bylo zdejšímu soudu odvolacím soudem bez věcného vyřízení vráceno s tím, že podle obsahu jde nikoli o odvolání, ale o návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání.Možnost zrušit rozsudek pro zmeškání je upravena v § 153b odst. 4 o. s. ř.: „(4) Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.“V projednávané věci podal žalovaný návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání včas, soud se proto zabýval tím, zda žalovaným uváděné důvody, pro které se zrušení rozsudku domáhal, jsou omluvitelné. Žalovaný popsal, že ze svého bydliště (, Jméno žalovaného C, ) vyrazil s dostatečným časovým předstihem, na hranici s Českou republikou (hraniční přechod , adresa, ) dorazil již v 9:35 hodin, nicméně s ohledem na probíhající mimořádné hraniční kontroly všech vozidel se postupně ukázalo, že odbavování se mimořádně zpomalilo a žalovaný se snažil omluvit telefonicky, k soudu se pak dostavil krátce po jedenácté hodině, cca v 11:09.Z obsahu protokolu o jednání je zřejmé, že jednání bylo nařízeno na 11:00 hodin, v 11:05 bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo jednání přerušeno za účelem přijetí rozsudku, v 11:08 bylo v jednání pokračováno a byl vyhlášen rozsudek a v 11:15 hodin bylo jednání skončeno. Po dobu jednání se žalovaný do jednací síně nedostavil. Po opuštění jednací síně bylo zjištěno, že do budovy soudu se dostavil žalovaný, s nímž byl sepsán úřední záznam. Žalovaný uvedl, že se zdržel kvůli kontrolám na hraničním přechodu a dále uvedl, že se na soud pokusil dovolat a omluvit se. Žalovaný předložil svůj mobilní telefon s výpisem hovorů, v němž byl v čase 10:59 hodin zaznamenán (neúspěšný) pokus uskutečnit telefonní hovor na číslo , tel. číslo, (číslo zdejšího soudu).Soudu je známo, že Vláda České republiky opatřením obecné povahy č. j. MV-166858-1/OAM-2022 ze dne 26. 9. 2022 dočasně znovu zavedla ochranu vnitřních hranic České republiky, která byla následně opakovaně prodlužována a toto opatření trvalo i dne 29. 11. 2022. Soudu je též známo, že v důsledku tohoto opatření docházelo ke zdržení při průjezdu hraničních přechodů, včetně žalobcem uváděného přechodu , adresa, .Soud nevylučuje, že žalovaný skutečně vyrazil s dostatečným časovým předstihem (byť to nijak nedoložil) a nevylučuje též ani to, že se na hranicích zdržel déle, než mohl rozumně (i při zvážení doby potřebné pro provedení hraniční kontroly) očekávat. Přesto se však soud domnívá, že předpoklady pro zrušení vyhlášeného rozsudku pro zmeškání splněny nejsou. Důvodem je skutečnost, že z popisu událostí udaného žalovaným nevyplývá, že by mu vzniklá situace nedovolovala, aby svou neúčast u jednání včas omluvil. Prvním a jediným pokusem o telefonickou omluvu je telefonát uskutečněný v čase 10:59 hodin, tj. pouhou jednu minutu před zahájením jednání, aniž by z popisu událostí vyplývalo, že by žalovaný neměl možnost telefonicky kontaktovat soud dříve, tak, aby byla reálná šance, že se o jeho omluvě soudce projednávající dotčenou věc včas dozví. Za dané situace má tedy soud za to, že okolnosti udávané žalovaným, nejsou omluvitelným důvodem ve smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř., neboť žádné objektivní překážky nebránily tomu, aby žalovaný svou neúčast u jednání s předstihem telefonicky omluvil. V tomto směru lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, který dlouhodobě zastává týž názor, a sice že omluvitelným důvodem podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř. je okolnost, která žalovanému, nejen zabránila účastnit se jednání, ale i včas omluvit svou neúčast na jednání (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 637/96, 20 Cdo 330/98, 32 Cdo 3677/2013 či 23 Cdo 2130/2014). Existenci žádné takovéto okolnosti však žalovaný netvrdil, ani nevyšla jinak najevo, a soud proto jeho návrh na zrušení vydaného rozsudku pro zmeškání zamítl.Vzhledem k tomu, že podání žalovaného bylo dle obsahu vyhodnoceno nikoli jako odvolání, ale jako návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, rozhodnul soud podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, zároveň o vrácení soudního poplatku vybraného za odvolání.