22 C 364/2023-39 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 24 388 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] (uzavřené mezi původním věřitelem – společností [právnická osoba] a žalovaným) dodávala v období od 1. 1. 2023 do 13. 2. 2023 elektřinu a poskytovala související služby, a v souvislosti s těmito dodávkami žalovanému vznikl nedoplatek ve výši 24 388 Kč. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala v souladu se svými obchodními podmínkami též zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti vystavené faktury do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci dne 2. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [obec a číslo], [PSČ] [obec], v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit související služby a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a zaplatit žalobkyni za dodávku elektřiny a za související služby cenu dle platného ceníku. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně a ceník; žalobkyně předložila též„ Předsmluvní informace pro zákazníky – spotřebitele“. Dle obchodních podmínek se účastníci dohodli, že úhrada ceny bude realizována formou zúčtovatelných měsíčních záloh. Z článku [číslo] obchodních podmínek dále vyplývá, že pro případ prodlení s plněním peněžitého závazku dle smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit úrok z prodlení ve sjednané výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Fakturou [číslo] ze dne 2. 3. 2023 a splatnou 17. 3. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalovanému za elektřinu odebranou v období od 1. 1. 2023 do 13. 2. 2023 a související služby nedoplatek ve výši 24 388,32 Kč. K úhradě nedoplatku byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 27. 3. 2023, která byla dne 29. 3. 2023 vložena do domovní schránky žalovaného. Podle oznámení o prodeji části závodu ze dne 12. 5. 2022, ve spojení s notářským zápisem Mgr. [jméno] [příjmení], notářky, ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka], převedl původní věřitel - společnost [právnická osoba] smluvní vztahy o dodávkách elektřiny a plynu na žalobkyni. 4. Výše uvedená zjištění vedou soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), který v odst. 1 stanoví, že„ Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.“. Na základě této smlouvy žalobkyně dodávala žalovanému do jím označeného odběrného místa elektřinu a poskytovala související služby v dotčeném období. Žalovaný však cenu za odebranou elektřinu a související služby v plné výši neuhradil, a soud jej proto k zaplacení dlužné částky zavázal. 5. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou je opodstatněn také nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Tento však soud žalobkyni přiznal pouze v zákonné výši ke dni splatnosti závazku, tj. ve výši 15 % ročně, a to s ohledem na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde soud učinil závěr o tom, že„ obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě).“ V daném případě pak byl smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky sjednán pouze v článku 9.6.2 obchodních podmínek, a nikoli přímo ve smlouvě samotné. Ačkoli byl shora uvedený závěr Ústavním soudem učiněn ve vztahu ke smluvní pokutě, lze jej dle názoru soudu vztáhnout rovněž na úrok z prodlení, neboť oba instituty mají pro spotřebitele nepříznivý sankční charakter. Soud tedy žalobu zamítl co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem z prodlení. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části týkající se úroku z prodlení (na úrocích, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, žalobkyně požadovala 3 804,52 Kč, ale bylo jí přiznáno jen 3 127 Kč), právo na náhradu nákladů v plné výši. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 976 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Advokátka učinila ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále jí za ně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 944 Kč.