4 C 46/2024-20 — Okresní soud v Hodoníně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uzavřené smlouvy o přepravě, na jejímž základě žalobkyně provedla pro žalovanou přepravu nákladu s místem nakládky Lauterbach (DE) a místem vykládky Lužec nad Vltavou dle přepravního příkazu č. , Anonymizováno, a následně vystavila fakturu č. , hodnota, , splatnou dne 9. 12. 2022. Žalovaná dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se přes výzvu soudu nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin byla učiněna následující skutková zjištění. Žalobkyní se s žalovanou dohodla na tom, že žalobkyně provede pro žalovanou přepravu dne 7. 10. 2022 z místa Lauterbach do dohodnutého místa Lužec nad Vltavou za sjednanou cenu 15 934,75 Kč. Mezi stranami tak byla uzavřena smlouvu o přepravě (Přepravní příkaz č. , Anonymizováno, ). Provedenou přepravu žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 9. 12. 2022 (faktura). Žalovaná sjednanou cenu přepravy přes výzvu žalobkyně neuhradila. Předžalobní upomínka ze dne 2. 3. 2023 byla žalované dle podací stvrzenky odeslána dne 2. 3. 2023 (upomínka).4. Podle § 2555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.5. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou byla uzavřena ve smyslu ustanovení § 2555o. z., smlouva o přepravě, na jejímž základě provedla žalobkyně přepravu nákladu do místa určení, kterou vyúčtovala žalované fakturou splatnou dne 9. 12. 2022. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované cenu přepravy a rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti faktury. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.6. Rovněž soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 1 200 Kč, jakožto náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky, na níž žalobkyni vznikl nárok v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 205,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 934,75 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč.