6 C 265/2020-34 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 5. 5. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 101,20 Kč od 5. 3. 2018 do 4. 5. 2018 a náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela se žalovanou na základě žádosti žalované prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně [anonymizováno] dne 5. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Tento den byly finanční prostředky z poskytnuté zápůjčky převedeny na účet žalované. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 5 000 Kč, a žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit zápůjčku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně, tj. 2 101,2 Kč. Žalovaná se tedy zavázala k úhradě celkové dlužné částky 7 101,20 Kč, a to ve dvou splátkách s termíny splátek: ke dni 4. 4. 2018 splátka ve výši 3 567,77 Kč a ke dni 4. 5. 2018 splátka ve výši 3 533,43 Kč. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy ani přes výzvy žalobkyně a jejího právního zástupce nesplnila a žalobkyni nic nezaplatila. 3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 10. 2020, č. j. 6 C 265/2020-7 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 21. 10. 2020 uvedla, že smlouva o půjčce byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to způsobem uvedeným ve Všeobecných obchodních podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy o půjčce [číslo]. Plnění bylo žalované poskytnuto bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet] dne 5. 3. 2018 ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to jednak nahlédnutím do databáze [příjmení] a také z informací získaných od žalované. V databázi registru dlužníků ani v centrální evidenci exekucí nebyl zjištěn žádný záznam. Žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila na webových stránkách dotazník, ve kterém uvedla, že bydlí u rodičů. Dále uvedla název zaměstnavatele, výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobkyně ověřila údaje uváděné v žádosti o půjčku hovorem s žalovanou na telefonním čísle, které žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru a které je uvedeno i na titulní straně smlouvy o půjčce. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má žalobkyně za to, že před uzavřením smlouvy o půjčce prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí ve smyslu příslušného ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. 4. K jednání dne 9. 12. 2020 se účastníci nedostavili. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce se z účasti na jednání písemně omluvila a žádala, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Žalovaná se rovněž písemně z jednání omluvila, když uvedla, že se stará o babičku, která je po operaci srdce. Požádala o splátkový kalendář, neboť ukončila školu a hledá si práci. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako věřitel na straně jedné a žalovaný jako klient na straně druhé uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek věřitele [anonymizováno]) smlouvu o zápůjčce. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokovou sazbou zápůjčky ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně s termínem splatnosti 4. 5. 2018. Žalobkyně převedla peněžní částku ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve dvou splátkách s termíny splátek ke dni 4. 4. 2018 splátka ve výši 3 567,77 Kč a ke dni 4. 5. 2018 splátka ve výši 3 533,43 Kč (ze Smlouvy o půjčce [číslo] z Všeobecných obchodních podmínek, z výpisu z účtu) Výzvou ze dne 3. 6. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky. (z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 3. 6. 2020) 7. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, v níž si sjednali úroky dle § 2392 občanského zákoníku. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 5 000 Kč, kterou měla vrátit do 4. 5. 2018. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, v níž si sjednali úroky dle § 2392 občanského zákoníku. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o smluvním úroku ve výši 0,9 % denně, to je 328,5 % ročně je ujednáním, které je pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul. Vzhledem k výše uvedenému proto soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroků z prodlení je dána ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalované splátky nepovolil, neboť žalovaná neuvedla jaká je její finanční situace a nedoložila žádný doklad o příjmu. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 287,60 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.