6 C 336/2020-49 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 4. 2. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] uzavřel se žalovanou dne 29. 1. 2016 Smlouvu o zápůjčce, kdy nedílnou součástí této smlouvy byly také obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytl žalované částku 3 000 Kč v hotovosti převodem na bankovní účet žalované, když číslo účtu uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s Všeobecnými obchodními a s informacemi v nich uvedených ve smyslu § 5 a 6 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru, které tvoří nedílnou součást těchto podmínek a jsou k dispozici na internetových stránkách, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaná rovněž uvedla údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle svého bankovního účtu. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování do 1. 3. 2016. Do uvedeného data zápůjčku ani částečně nevrátila. Ke dni podání žaloby tak zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 3 000 Kč, když poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] jako věřitel na straně jedné a žalovaná jako dlužník na straně druhé uzavřeli dne 29. 1. 2016 s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek věřitele [anonymizováno] a SMS zprávy) smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně převedl peněžní částku ve výši 3 000 Kč na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 1. 3. 2016, vše podle obchodních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy o zápůjčce. (ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 1. 2016, z výpisu z účtu) Společnost [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] a žalobkyně uzavřeli dne 21. 12. 2017 Smlouvu o postoupení pohledávek, když žalované bylo toto postoupení pohledávky oznámeno a současně byla žalovaná vyzvána ke splnění svých povinností. (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 a z oznámeni o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018) Výzvou ze dne 13. 12. 2019 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. (z výzvy k uhradě dluhu ze dne 13. 12. 2019, z podacího archu) 4. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že dne 29. 1. 2016 [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] poskytla žalované částku 3 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 1. 3. 2016. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, což žalované bylo oznámeno. Protože žalovaná dosud nezaplatila vše, co dluží žalobkyni jako novému věřiteli z titulu smlouvy o zápůjčce, soud ji uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.