3 C 134/2021-46 — Okresní soud v Jičíně

Žalobkyně, matka žalované, se domáhala žalobou ze dne 3. 2. 2021, aby byla zrušena její vyživovací povinnost k žalované, neboť žalovaná ukončila studium. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Spisem Okresního soudu v Liberci sp.zn. [spisová značka] je prokázáno, že o výživném pro žalovanou bylo naposledy rozhodováno rozsudkem ze dne 5. 9. 2011, jímž bylo současně rozhodnuto o svěření tehdy ještě nezletilé žalované a její sestry [jméno] k péče prarodičů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyni byla uložena povinnost platit žalované běžné výživné 1.200 Kč. Rozsudek nabyl právní moci 5. 9. 2011. Ve spise je založen protokol o veřejném zasedání, konaném ve věci Okresního soudu v Liberci sp.zn. [spisová značka] dne 11. 3. 2021, v jehož průběhu byla jako svědkyně slyšena [jméno] [celé jméno žalované], babička žalované. [příjmení] jiné ve své výpovědi uvedla, že žalovaná se vyučila cukrářkou a vyživovací povinnost k ní žalobkyni skončila v září 2020. Potvrzením o studiu ze dne 10. 11. 2021, vydaným Střední školou gastronomie a služeb, [obec], je prokázáno, že žalovaná byla žákyní uvedené školy od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2020 a 7. 9. 2020 složila opravnou závěrečnou zkoušku. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Po provedeném řízení soud uzavírá, že přes trvající rodinně právní poměr účastnic zde již nejsou další zákonné předpoklady pro to, aby vyživovací povinnost žalobkyně k žalované přetrvala. Žalovaná ukončila soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání a nepokračuje dále ve studiu. Soud tak dovozuje, že žalovaná je schopna se živit sama a na žalobkyni již není odkázána. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. O nákladech řízení rozhodl soud dle soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť vítězná žalobkyně se tohoto práva výslovně vzdala.