3 C 222/2022-20 — Okresní soud v Jičíně

Žalobce, otec žalované, se domáhal, aby byla zrušena jeho vyživovací povinnost k žalované ke dni podání žaloby, tj. ke dni 20. 10. 2022, neboť žalovaná je schopna se sama živit. Zjistil, že žalovaná má živnostenské oprávnění a je také zaměstnána v Základní škole v [obec] v ul. [ulice a číslo]. Žalovaná s žalobou souhlasila. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 12. 3. 2015 č. j. 0Nc 305/2014-24 je prokázáno, že o výživném pro žalovanou bylo rozhodováno v řízení o úpravu poměrů před rozvodem manželství jejich rodičů. Byla schválena dohoda rodičů, dle které byla tehdy ještě nezletilá žalovaná svěřena do péče matky, žalovaný se zavázal i pro případ rozvodu manželství platit na ni výživné 2 500 Kč měsíčně do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Rozsudek nabyl právní moci 12. 3. 2015. Údaji z veřejné části Živnostenského rejstříku je prokázáno, že žalovaná od 18. 4. 2018 má živnostenské oprávnění pro obor mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti, a to na dobu neurčitou. Provozování živnostenské činnosti je aktuálně přerušeno od 5. 9. 2019 do 31. 8. 2024. Potvrzením Základní školy v [obec], v ul. [ulice a číslo], je prokázáno, že je zde žalovaná zaměstnána, za prvých 10 měsíců letošního roku činil její průměrný čistý měsíční příjem 25 101 Kč. Podle § 910 odst. 1 občanského zákona, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákona, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Po provedeném řízení soud uzavírá, že přes trvající rodinně právní poměr účastníků zde již nejsou další zákonné předpoklady pro to, aby přetrvala i vyživovací povinnost žalobce k žalované. Žalovaná ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání, má vlastní příjem z trvajícího zaměstnání. Je nepochybné, že žalovaná je schopna se živit sama a na žalobce již není odkázána. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť vítězný žalobce, jemuž by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu náleželo, se jej výslovně vzdal.