7 C 114/2022-24 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 30. 6. 2022 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla zrušena jeho vyživovací povinnost k žalovanému. Tvrdil, že vyživovací povinnost k synovi mu byla stanovena rozsudkem z roku 2016 částkou 5 000 Kč měsíčně – následně vzhledem k jeho zdravotnímu stavu - na základě dohody s matkou žalovaného bylo výživné sníženo na částku 2 000 Kč. Takto stanovené výživné platí. Vzhledem k tomu, že syn ukončil v červnu 2022 přípravu na své budoucí povolání, je schopen se sám živit, proto žalobce navrhuje zrušení vyživovací povinnosti k 31. 8. 2022. 2. Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti k poslednímu dni měsíce srpen 2022 souhlasil. Potvrdil, že ukončil středoškolské vzdělání a od 1. 9. 2022 je v pracovním poměru u [právnická osoba] s.r.o. [obec]. 3. Z informačního systému zdejšího soudu bylo zjištěno, že k poslední úpravě výživného na žalovaného došlo rozsudkem zdejšího soudu čj. 30 P 221/2009-197 ze dne 26. 4. 2012. Tímto rozsudkem byla schválena mezi rodiči tehdy nezletilého žalovaného uzavřená dohoda, na základě které se žalobce zavázal platit na žalovaného s účinností od 1. 4. 2012 výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobce tehdy podnikal, za rok 2011 vykázal základ daně 627 418 Kč. Žalovaný navštěvoval 4. tř. základní školy. Žalobce se se synem stýkal nepravidelně, nad rámec výživného mu občas koupil nějaký dárek. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 6. 2012. 4. Dnem 22. 12. 2016 je datováno prohlášení matky žalovaného paní [jméno] [příjmení] o tom, že všechny závazky ve věci výživného na tehdy nezletilého žalovaného má jeho otec – žalobce – splněné a o tom, že matka souhlasila s ohledem na zdravotní stav žalobce se snížením výživného na částku 2 000 Kč měsíčně. 5. Žalobcem v žalobě zmiňovaným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 2. 2017 čj. 2 Rod 4/2016-15 byl tehdy nezletilému žalovanému uložen dohled probačního úředníka a dvouměsíční terapeutický program při Dětském diagnostickém ústavu, středisku výchovné péče, Základní školy a školní jídelny v [obec]. 6. Dnem 29. 6. 2022 je datováno potvrzení o studiu vystavené [ulice] školou technickou a řemeslnou [obec], z něhož soud vzal za prokázané, že žalobce byl v období od 10. 2. 2020 do 23. 6. 2022 žákem jejich školy. 7. Z výučního listu vystaveného [ulice] školou technickou a řemeslnou v [obec] vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 23. 6. 2022 ukončil vzdělávací program středního vzdělávání v oboru mechanik opravář motorových vozidel. 8. Dnem 24. 8. 2022 je datována pracovní smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] s.r.o. [obec] na straně zaměstnavatele a žalovaným na straně zaměstnance, z jejíhož obsahu vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 1. 9. 2022 nastoupil do společnosti na pozici seřizovače. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 s tříměsíční zkušební dobou. Smlouva je oboustranně podepsána. 9. Otázka výživného je upravena občanským zákoníkem tj. zákonem č. 89/2012 Sb. (dále jen („ o.z.“) v ustanovení § 910 a násl. <i>10. Dle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 téhož ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>11. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> 12. Studium jakožto příprava na budoucí povolání je rozhodně důvodem pro placení výživného rodiče na dítě. V dané věci výživné žalobci na žalovaného bylo stanoveno v době, kdy žalovaný byl nezletilý, kdy navštěvoval 4. tř. základní školy. Do 23. 6. 2022 byl studentem [ulice] školy technické a řemeslné [obec], kde studoval obor mechanik opravář motorových vozidel. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaný ke dni 23. 6. 2022 ukončil studium na střední škole, tedy ukončil přípravu na své budoucí povolání, zanikla tímto dnem vyživovací povinnost žalobce k žalovanému. Protože oba účastníci řízení se shodly na zrušení povinnosti platit výživné až k 31. 8. 2022, resp. od 1. 9. 2022, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku ad I tohoto rozsudku. 14. Zrušením vyživovací povinnosti došlo ke změně rozsudku, který o výživném na žalovaného rozhodoval naposledy, tj. rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 4. 2012, čj. 30 P 221/2009-197. 15. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který byl ve věci úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku ad III tohoto rozsudku.