7 C 62/2023-21 — Okresní soud v Jičíně

1. Manžel se návrhem podaným u soudu domáhal rozvodu manželství. Tvrdil, že jeho manželství prochází dlouhodobou krizí, problémy postupně narůstaly, až se vyhrotily počátkem února 2023 odchodem manželky z domácnosti. Od té doby k obnovení soužití nedošlo, z jeho strany obnovení soužití nepřipadá v úvahu. Dle jeho názoru se jedná pouze o formální svazek dvou lidí, jejich manželství je zcela rozvráceno. 2. Manželka zpočátku s rozvodem manželství nesouhlasila, neboť manželství nepovažovala natolik rozvrácené, že by byl dán důvod pro jeho rozvod. Ve svém písemném vyjádření ze dne 5. 4. 2023 tvrdila, že mezi manželi vznikly rozepře v souvislosti s prodejem rodinného domu ve vlastnictví manžela, kde spolu žili. Tyto rozpory však ona považuje pouze za přechodné. Manželovi i poté, co se ze společné domácnosti odstěhovala, na jeho žádost pomáhá. Požádala o nařízení jednání, resp. o odročení již nařízeného jednání na dobu tří měsíců, kdy věřila, že do té doby bude manželská krize vyřešena. V průběhu jednání soudu nařízeného na den 23. 8. 2023, poté, co vyslechla výpověď manžela, který na rozvodu manželství stále trval, svůj postoj změnila a s rozvodem souhlasila. 3. V průběhu řízení bylo oddacím listem a občanskými průkazy prokázáno, že manželství účastníci uzavřeli dne 15. 8. 2020 před Městským úřadem v Jičíně. Manželka vstupovala do třetího manželství, u manžela se jednalo o druhé manželství. Oba manželé jsou české národnosti, státní příslušníci České republiky. Z jejich soužití se nenarodily žádné děti. 4. Manžel jako účastník řízení vypověděl, že jejich manželství prochází krizí několik let, 4 roky před rozpadem společné domácnosti si vařil, ze strany manželky mu bylo řečeno, že její zdravá jídla jíst nebude. Na velké nákupy jezdili společně, platil je on. O vedení domácnosti se starala manželka. Již v prosinci 2022 manželka nebyla 21 dnů doma, netrávili společně ani Vánoce ani Silvestra. V lednu 2023 po manželce chtěl, aby podepsala návrh na rozvod, což ona odmítla. 1. 2. 2023 se manželka ze společné domácnosti odstěhovala. Od té doby spolu nebydlí, ani z jedné strany snaha o obnovení soužití nebyla. V současné době obnovení soužití z jeho strany nepřipadá v úvahu. Žalobce poukázal na finanční nesrovnalosti, kdy tvrdil, že manželka za 8 let, co spolu žili, finančně nepřispěla na jeho nemovitost ani na nemovitost, kam se následně na tři měsíce nastěhovali. Vlastní nemovitost prodal, s ohledem na zdravotní stav nezvládal její údržbu. Nemovitost prodal i přesto, že manželka slibovala převzetí úvěru, to ale banka podmiňovala převodem vlastnictví na manželku, s čímž on nesouhlasil. Manžel tvrdil, že manželka rozvrátila vztahy v jeho rodině, kdy dcerám a vnučce zakázala ho v domě navštěvovat. Nyní se jeho vztahy s dcerami a vnučkou napravily, o tyto vztahy již nechce přijít. Manžel zcela rezolutně uvedl, že na rozvodu manželství trvá, s manželkou žít nechce a ani s ní žít nebude. Manželství považuje za rozvrácené. Příčinu rozpadu jejich vztahu vidí v jednání manželky, která s ním manipulovala, on nesrovnalosti v rodině řešil alkoholem. Při jednání soudu manžel přiznal závislost na alkoholu, pil víno Nikde se neléčí. 5. Manželka ve svém účastnickém výslechu uvedla, že příčinu rozpadu jejich vztahu vidí v alkoholismu manžela, který u něho trvá od počátku jejich vztahu, ale ke konci se jeho požívání alkoholu stupňovalo a ona se ho začínala bát. Vždy doufala, že se bude léčit, což se nikdy nestalo. V jejich vztahu existovaly nesrovnalosti, již v květnu 2022 ji manžel vyhazoval z domu, ona ale tehdy neodešla. V prosinci 2022 byla několik dnů z domu, Vánoce s manželem nestrávili společně, ona byla u kamarádky, vrátit se k němu již nechtěla. Z domu definitivně odešla 1. 2. 2022, i když si tehdy myslela, že tomu tak není. V té době ale byla nevyspalá, nechtěla přijít o zaměstnání. Doufala, že se manžel začne léčit a ona se k němu vrátí. To se nestalo. Uvedla, že kdyby se léčil, tak by byla schopna soužití obnovit. Vzhledem k tomu, že tak nečiní, tak obnovení soužití z její strany nepřipadá v úvahu. Jako prvotní příčinu rozpadu jejich vztahu vidí v nesrovnalostech souvisejících s prodejem domu manžela. I když ona s prodejem domu souhlasila, tento souhlas byl podmíněn tím, že od manžela dostane jí vložené investice do domu. To se nakonec nestalo, manžel jí odmítl cokoliv zaplatit, popřel, že by ona ze svého nějakým způsobem dům zhodnotila. Z tohoto vznikl spor, přestali spolu bydlet a s ohledem na zdravotní indispozici manžela se již nedokázali dohodnout, co bude dál. Manželka popřela udržování známosti s jiným mužem, popřela také, že by neinvestovala do domu manžela, jakož i to, že by pro manžela nevařila nebo že by ona byla příčinou narušených vztahů v rodině manžela. <i>6. Soud ve věci rozhodoval dle § 755 zákona č. 89/22012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) Podle odst. 1tohoto ustanovení manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> 7. Po zhodnocení shora uvedených skutečností dospěl soud zcela jednoznačně k závěru, že v daném případě jsou dány podmínky pro povolení rozvodu manželství, tak jak je má na mysli výše citované ustanovení zákona, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I tohoto rozsudku. K tomuto závěru soud dospěl po zhodnocení tvrzení samotných manželů. Jejich manželství, jak oba shodně uvedli, delší dobu procházelo krizí, která několikrát vyvrcholila již v průběhu roku 2022, kdy buď manžel manželku vyhazoval z domu, nebo manželka sama odcházela. K definitivnímu rozpadu vztahu došlo 1. 2. 2023, kdy manželka z domácnosti odešla natrvalo. Od té doby k obnovení soužití nedošlo, dle manžela se o to nikdo nepokoušel, dle manželky z její strany snaha byla, ale marná. Manžel rezolutně odmítá společné žití s manželkou, a i manželka v současné době společné soužití odmítá. Důvodem tohoto jejího postoje je skutečnost, že se manžel neléčí s alkoholismem. 8. Manželka na jedné straně tvrdí, že hlavní příčinou rozpadu jejich vztahu je alkoholismus manžela, na druhou stranu však uvedla, že problémy s alkoholem měl manžel od počátku jejich vztahu. Zde je třeba uvést, že i přesto tyto problémy si ho vzala za manžela a jeho požívání alkoholu mnoho let tolerovala. Pokud by tomu tak nebylo a jeho alkoholismus by jí vadil, určitě by o rozvod manželství požádala podstatně dříve. Ona však o rozvod požádala až poté, co manžel prodal svou nemovitost, v níž manželé žili a až poté, co jí manžel odmítl a stále odmítá cokoliv dát z prodejní ceny. Až v souvislosti s tímto začaly mezi manželi vznikat rozpory, které se postupem času prohlubovaly a které vedly k následnému definitivnímu rozpadu soužití. To ostatně manželka sama potvrdila ve své výpovědi, když uvedla, že její souhlas s prodejem nemovitostí byl podmíněn tím, že od manžela dostane to, co do nemovitosti vložila, což se nestalo a z toho vznikl rozpor, který později vedl k rozpadu soužití. Právě tyto spory v souvislosti s prodejem domu soud považuje za prvotní a hlavní příčinu rozpadu vztahu mezi manželi. Určitou a nemalou roli v tomto pochopitelně hrálo i požívání alkoholu manželem. 9. Soud neshledal žádné mimořádné důvody uvedené v ustanovení § 755 odst. 2 o.z., pro které by manželství nemohlo být rozvedeno. Podle tohoto ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu <i>a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo</i> <i>b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.</i> 10. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. S ohledem na shora uvedenou příčinu rozpadu manželství soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.