17 C 23/2025-40 — Okresní soud v Jičíně

1. Manžel se návrhem doručeným soudu dne 17. 7. 2025 domáhal rozvodu manželství, které uzavřel s manželkou dne , datum, před Městským úřadem , adresa, . Dle tvrzení manžela, šlo o již druhé manželství účastníků, manželovo je to celkem čtvrté manželství. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manžel je starobním důchodcem, přičemž v roce 2023 prodělal mozkovou mrtvici. Z uvedeného důvodu potřebuje pomoci s běžnými denními pracemi (nákup, vaření atd). Manželka se o něj nechtěla starat, když byl opakovaně odložen na oddělení LDN. Také ho často o víkendech nechávala doma samotného bez jídla v lednici a telefonu. Obědy mu vařila sousedka a následně mu je zajistila dcera prostřednictvím dovážky. Bez pomoci sousedky by se neobešel. S manželkou si přestali rozumět asi před dvěma lety, kdy docházelo k častým hádkám, nátlaku ze strany manželky a také k mimomanželskému vztahu manželky. Její partner přespával i ve společné domácnosti. Manželé bydleli společně v nájmu na adrese , adresa, . Od 8.6.2025 spolu nežijí, neboť se manžel odstěhoval k dceři do , adresa, . Manžel má starobní důchod ve výši 17 400 Kč a příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč. Manželé nemají žádný společný majetek, když v roce 2024 prošli společně oddlužením. Dále uvedl, že mu zdravotní stav nedovoluje dostavit se na soudní jednání.2. Manželka s návrhem nesouhlasila. Při jednání uvedla, že nechce být rozvedena, dokud účastníci nevypořádají vzájemné závazky. Účastníci žili společně, kdy jim vznikl dluh celkem 105 000 Kč, který hradila manželka a manžel na úhradu nepřispěl ničeho. Dále manžel nedoplatil manželce úhrady za plyn a elektřinu. Manželka má od manžela podepsanou dohodu o úhradách 9 000 Kč/měsíc, ale manžel jí nic neplatí. Manželka je v invalidním důchodu, její důchod činí 8 600 Kč. Do práce nemůže nastoupit, neboť se stará o invalidního syna (z předchozího manželství), který sice navštěvuje stacionář, ale když se rozhodne, že tam nepůjde, musí s ním zůstat doma, proto ji v zaměstnání nechtějí. Chtěla by, aby ji manžel přispíval na bydlení a platil výživné.3. Soud nařídil na 6.11.2025 jednání, ze kterého se manžel omluvil pro zhoršený zdravotní stav, neboť se těžce pohybuje, k čemuž doložil lékařskou zprávu. Z propouštěcí zprávy ze dne 3.3.2025 vyplývá, že byl na doporučení praktické lékařky přijat 30.1.2025 do péče Nemocnice , adresa, pro celkové zhoršení stavu, zejména mobility (chůze), a to k posílení pohybových schopností a soběstačnosti. Lékařem bylo při jeho přijetí zjištěno, že manžel je orientován v místě a čase. Po rehabilitacích byl propuštěn do domácí péče dne 3.3.2025. S ohledem na uvedené, soud od výslechu manžela upustil v souladu s § 389 z.ř.s., neboť by byl spojen s velkými obtížemi při zajištění převozu manžela do budovy soudu.4. Z výslechu manželky soud zjistil, že manželé spolu od června roku 2025 společně nežijí, neboť se manžel ze společné domácnosti odstěhoval. Manželka se musela ze společné domácnosti také odstěhovat, neboť neměla finanční prostředky na nájem. Manželka o manžela do té doby pečovala (nákupy, vaření, léky atp.), naopak on jí žádnou péči neposkytoval. Manželka potvrdila, že manžel měl mozkovou mrtvici. Manželka nechce rozvod, neboť by jí mohl ekonomicky ohrozit. Dle svých tvrzení nepobírá žádnou dávku, neboť jí řekli, že na ni nedosáhne. Ohledně superdávky jí na úřadě řekli, že z důvodu trvajícího manželství na dávku také nedosáhne. Může si prý požádat až bude rozvedená. Mají s manželem společnou dospělou dceru ve věku 23 let, která má již svou rodinu. Tato dcera oficiálně není společná, ale fakticky ano a manželka má na to papír, ve kterém se manžel zavázal na ni hradit.5. Z oddacího listu bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství , datum, před Městským úřadem , adresa, . Z manželství se nenarodily žádné nezletilé děti. Manželé neuzavřeli dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě práv a povinností společného bydlení.6. Soudu je z úřední činnosti známo, že u zdejšího soudu bylo vedeno řízení pod sp.zn. 16 C 128/2014 vedeno řízení o výživné pro manželku, které skončilo zamítnutím návrhu. Dále bylo vedeno řízení pod sp.zn. 5 C 12/2014, ve kterém bylo předchozí manželství účastníků rozvedeno. Dále manžel podal návrh na rozvod současného manželství již v roce 2024 pod sp.zn. 11 C 119/2024, ovšem řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí. Z insolvenčního rejstříku je patrné, že manželé prošli společně insolvenčním řízením v roce 2024.7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dál jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.8. Podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.9. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.10. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že manželství účastníků již delší dobu (nejméně od června roku 2025) neplní svou funkci a obnovení manželského soužití nelze očekávat, když manželé nyní žijí oddělené životy. Manžel se odstěhoval ze společného bydliště a zjevně již nemá zájem na tom, aby o něho manželka nadále pečovala. Z návrhu plyne, že vnímá péči manželky jako nedostatečnou, když mu musela jídlo a léky zajišťovat sousedka, protože manželka jej nechávala na víkendy bez pomoci. Dále z návrhu plyne, že mezi manželi probíhaly hádky a manželka měla mimomanželský poměr. Manželka nesporovala tvrzení uvedená v návrhu na rozvod, její nesouhlas souvisel výhradně s požadovaným majetkovým vyrovnáním mezi manželi. Z uvedeného soud dospěl k závěru, že vzájemná citová vazba mezi účastníky již vyprchala. Manželství se tak stalo pouze formálním svazkem. Soud vzal v úvahu, že se jedná o druhé manželství účastníků a že manžel již jeden návrh na rozvod tohoto manželství vzal zpět. Ovšem je třeba přihlédnout k tomu, že manžel vnímá celou situaci jako gradující od roku 2023, přičemž jeho důvody soud hodnotí jako dostatečně závažné, a to i s ohledem na to, že manžel musel být v březnu letošního roku hospitalizován, tzn. nebyla mu poskytována dostatečná péče. Výše uvedeným bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Současně soud neshledal, že by rozvodem byla způsobena manželce zvlášť závažná újma ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Předně manželka nemá závažné zdravotní obtíže, když žádnou obtíž netvrdila a při jednání působila zcela vitálně, naopak je nezbytné, aby bylo pečováno o manžela. Soud dále uvážil majetkový dopad rozvodu na manželku, kdy ze zákona má manželka právo dle § 697 o.z. na zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Po rozvodu pak vyživovací povinnost odpovídá pouze přiměřenému rozsahu. I přes uvedený rozdíl ve výživě soud dospěl k závěru, že faktický rozdíl bude minimální, když příjem manžela je tvořen pouze důchodem. Současně patrně žádný z manželů nemá majetek vysoké hodnoty, když prošli společně v roce 2024 oddlužením. Za takových skutkových okolností nelze uvažovat, že by rozdíl ve výživném byl zásadní. Naopak má soud pochybnosti o tvrzeních manželky, že jí manžel nepřispíval finanční prostředky (tvrzený dluh na elektřině a plynu) a současně byla schopna finančně vést společnou domácnost. Setrváním v manželství by tak manželka významné finanční prostředky nezískala, nehledě na to, že dosud návrh na stanovení výživného mezi manželi nepodala. Dále soud uvážil, že majetkové poměry manželky se mohou pozitivně změnit i samotným rozvodem, když manželka uvedla, že na superdávku nedosáhne právě z důvodu trvajícího manželství. Ze všech výše uvedených důvodů soud rozhodl výrokem I. tak, že manželství rozvedl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).