9 C 159/2025-53 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 363,12 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 31. 3. 2023 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl hradit úvěr v 52týdenních splátkách po 682 Kč, přitom poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2024. Žalovaný se zavázal uhradit i částku 15 438 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 9 942 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný na svůj dluh uhradil 5 000 Kč. Dne 28. 4. 2025 došlo k uzavření smlouvy mezi původním věřitelem a žalobkyní o postoupení pohledávky. Změna věřitele byla žalovanému oznámena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 17 551 Kč, poplatku ve výši 11 812,12 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, úrok z dlužné jistiny od 30. 3. 2024 do 28. 4. 2025 kapitalizovaný částkou 3 383,23 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 810,46 Kč (za období od 30. 3. 2024 do 28. 4. 2025), úrok 14,75 % ročně z částky 17 551 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení z této částky od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně.2. Žaloba společně s předvoláním k jednání dne 19. 3. 2026 byla doručena žalovanému postupem dle § 49 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 31. 3. 2023 dohodly s odkazem na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí v 52týdenních splátkách. Spolu s tím měl žalovaný zaplatit poplatek ve výši 15 438 Kč, z toho částku 9 942 Kč představuje úrok, částku 1 500 Kč za zpracování úvěru a částku 3 996 Kč za komfortní a flexibilní splácení.4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, žalobkyně uzavřeli tuto smlouvu dne 28. 4. 2025. Na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávek, včetně pohledávek za žalovaným, což bylo zjištěno z přílohy této smlouvy.5. Z oznámení o postoupení pohledávek datované dnem 29. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni.6. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. V projednávané věci vznikl závazkový vztah mezi účastníky dle ust. § 2395 o. z., tj. dle smlouvy o úvěru. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání úvěru, tak nelze žalobkyni vytknout, že by nepostupovala řádně a úvěruschopnost žalovaného neprověřila. Soud dále přistoupil ke zkoumání otázky platnosti uzavřené smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 § 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku a poplatků s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD dosahovala obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů v březnu 2023 výše 9,49 % ročně. V daném případě byla sice úroková sazba vypočtena částkou 9 942 Kč, při započtení poplatků ve výši 5 496 Kč, se celkem jedná o částku 15 438 Kč, tj. úrok ve výši 126 % ročně. Pokud jde poplatek má soud za to, že jde o skrytý úrok, neboť za jeho úhradu není žalované poskytována žádná reálná protislužba, jedná se pouze o náklady na administrativu za zpracování žádosti. I kdyby tomu tak nebyla, tak i bez tohoto poplatku by vyčíslený úrok byl více než trojnásobný oproti obvykle poskytovanému úroku u spotřebitelských úvěrů viz. výše. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli víc než 10tinásobek.7. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků (respektive poplatků) podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, proto jí musí být zjevné, že smlouva má neobvykle (excesivně) vysokou sazbou zatížení spotřebitele. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku (poplatků) z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022). S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z.8. Nárok žalobkyně soud, posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. a to vzhledem k tomu, že zde není žádný právní titul na základě, kterého byly žalované právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, vzhledem k tomu, že již uhradil částku 5 000 Kč. Dle § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, a to od data, kdy byla předžalobní výzvou vyzvána k zaplacení dlužné částky tj. 14. 8. 2025. Ve zbytku pak soud s ohledem na přijaté závěry o neplatnosti uzavřené smlouvy, žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kterého náleží náhrada nákladů úspěšnému účastníku proti tomu, který úspěch neměl. Žalobkyně byla úspěšná z méně než 50 %, soud přitom vychází z předmětu řízení, které představuje nejen požadovanou jistinu, ale i její příslušenství. Nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.