4 C 161/2022-13 — Okresní soud v Jeseníku

Návrhem na zahájení řízení došlým podepsanému soudu dne [datum] domáhal se žalobce zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému s odůvodněním, že žalovaný zřejmě ukončil studium. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemným podáním ze dne [datum] tak, že studium na škole ukončil a zaslal kopii výučního listu. Jednání ve věci dne [datum] bylo vedeno v nepřítomnosti omluveného žalobce. U jednání pak žalovaný výslovně uvedl, že s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti ze strany žalobce souhlasí, nastoupil po vyučení do zaměstnání ve svém oboru. Výučním listem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný ukončil úspěšně vzdělávací program středního vzdělávání v oboru kuchař – číšník. Obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. 4 C 143/2021 bylo dále prokázáno, že pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2019, čj. 7 P 49/2013-574 bylo žalobci jako otci stanoveno výživné na dříve nezletilého žalovaného ve výši 4 800 Kč náměsíčně s účinností od [datum] z důvodu nástupu na učňovské vzdělávání na Střední škole gastronomie a farmářství v [obec]. Na této škole žalovaný opakoval třetí ročník učebního oboru kuchař – číšník, a to z důvodu uzavření škol v rámci protiepidemických opatření vlády. Po provedeném dokazování soud dospěl tomuto závěru o skutkovém stavu: rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2019, čj. 7 P 49/2013-574 bylo žalobci stanoveno výživné na dříve nezletilého žalovaného ve výši 4 800 Kč náměsíčně s účinností od [datum] z důvodu nástupu na učňovské vzdělávání na Střední škole gastronomie a farmářství v [obec], na této škole žalovaný původně opakoval třetí ročník učebního oboru kuchař – číšník, a to důvodu uzavření škol v rámci protiepidemických opatření vlády. Ke dni [datum] žalovaný ukončil na Střední škole gastronomie a farmářství v [obec] úspěšně vzdělávací program středního vzdělávání v oboru kuchař – číšník, po vyučení nastoupil do zaměstnání ve svém oboru. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Na základě zjištěného skutkového stavu a po zhodnocení provedených důkazů došel soud k závěru, že návrh na zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému je důvodný, žalovaný rovněž s návrhem zcela souhlasil, když ukončil řádně studium, získal vzdělání v oboru kuchař – číšník a v tomto oboru rovněž po skončení studia pracuje. Soud proto přisvědčil žalobci, že žalovaný nabyl schopnosti sám se živit, vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tak zanikla, soud proto žalobě vyhověl, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále o.s.ř., s přihlédnutím k tomu, že řízení v této věci je osvobozeno od soudního poplatku a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly.