11 C 87/2019-17 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podaným návrhem se manželka domáhala rozvodu manželství. Uvedla, že oba manželé nejprve žili ve [příjmení] [jméno], ale z důvodu [anonymizováno] státní příslušnosti manžela vznikaly jeho problémy s tamními úřady ohledně volného pohybu po Evropě. Manželka se vrátila do České republiky, zatímco manžel do ČR přicestovat nemohl. Začaly se tak prohlubovat problémy mezi manžely, zejména z důvodu rozdílných představ o rodinném životě a výchově nezletilé dcery. Manžel vyjádřil souhlas s návrhem na rozvod a k rozvodu se připojil. Současně požádal o rozhodnutí v jeho nepřítomnosti. 2. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v [anonymizováno] ve [stát] [stát]. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození]. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 8. 2019, č. j. 7 Nc 8414/2019-57, který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto ohledně výchovy a výživy nezletilé pro dobu po rozvodu manželství. Mezi účastníky je nesporné, že již nechtějí setrvat v manželství. Manželka spatřuje příčiny rozvratu manželství v tom, že jsou mezi manžely velké kulturní rozdíly, kvůli kterým se často neshodli na výchově jejich dcery. Dle manželky manžel neudržoval čistotu v domě. Manželé také měli rozdílné názory na fungování rodiny. Zatímco manželka chtěla, aby jejich dcera chodila do školky v České republice, manžel toto nechtěl a za dcerou do České republiky nechtěl jezdit. Manželka s dcerou naopak navštívily manžela v [anonymizováno]. Manželka se vrátila do [země] [datum]. Manžel se k návrhu vyjádřil pouze přípisem adresovaným soudu, ve kterém souhlasil s rozvodem a k tomu se připojil. 3. Podle čl. 3 bod 1 písm. a) Nařízení Rady ES [číslo] ze dne [datum], jsou ve věcech týkajících se rozvodu příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu. Dále podle obecného ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS) je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Dle § 47 odst. 1 ZMPS nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Dle § 9 odst. 1 ZMPS se způsobilost cizince být účastníkem řízení a jeho procesní způsobilost řídí právním řádem státu, v němž má cizinec obvyklý pobyt; stačí však, je-li způsobilý podle českého právního řádu. 4. Podle § 49 odst. 1 ZMPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. 5. S ohledem na vše shora uvedené lze uzavřít, že podepsaný soud je příslušný k rozhodování o rozvodu manželství, ačkoliv manžel je státním příslušníkem [anonymizováno] a má pobyt ve [stát] [stát]. Rozhodným právem v této věci, a to procesním i hmotným, je pak právo české. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud v souladu s § 389 odst. 1 věta druhá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.), upustil od výslechu manžela, neboť žije ve [stát] [stát] a jeho účast při jednání soudu by tak byla spojena s velkými obtížemi. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že manželé spolu nežijí řadu let. Manželé se neshodli na základních otázkách společného soužití. Měli rozdílné názory zejména na vedení společné domácnosti, na výchovu dítěte a na trávení volného času. Manželství je tak již pouze formálním svazkem, a nelze předpokládat, že by mohlo dojít k nápravě narušených vztahů a obnovení manželského soužití; je tedy dán rozvrat manželství. Hlavní příčinu rozvratu manželství spatřuje soud v kulturních rozdílech mezi manžely. Manžel se nepřizpůsobil a nehodlal převzít návyky, které jsou běžné v zemi, kde žije. Nedodržoval standardy nutné k tomu, aby manželka život s manželem pokládala za důstojný a způsobilý k výchově dítěte. K tíži manželky lze podotknout, že tyto okolnosti, které vedly k rozvratu manželství, mohla očekávat ještě před vznikem manželství. Lze proto konstatovat, že příčiny rozvratu manželství soud spatřuje na straně obou účastníků. Soud rovněž nezjistil žádnou z překážek bránících rozvodu manželství podle § 755 odst. 2 a 3 o.z. Soud proto žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 23 z.ř.s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských. Soud ani nezjistil důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.