24 C 235/2020-28 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 572 Kč jako dluhu na neuhrazených poplatcích za poskytování platebních služeb spočívajících ve zřízení účtu a v umožnění provádět platební transakce s elektronickými penězi podle smlouvy uzavřené účastníky dne [datum], za období od listopadu [rok] do února [rok]. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobkyně je osobou oprávněnou provozovat činnost vydavatele elektronických peněz malého rozsahu a že uzavřela s žalovaným jako podnikatelem dne [datum] smlouvu o poskytování služeb. Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně umožnit žalovanému užívat služeb [anonymizováno] Systému, tj. zřídit žalovanému účet a umožnit mu provádět prostřednictvím účtu operace s elektronickými penězi. Smlouva byla uzavřena na dobu 1 roku s možností jejího automatického prodloužení. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, AML pravidla a sazebník poplatků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit žalobkyni za poskytované služby měsíční poplatek ve výši 199 Kč, pokud v rámci platformy nepřekročí měsíční obrat 10 000 Kč. Žalovaný neuhradil poplatek za období od listopadu [rok] do února [rok], proto mu žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne [datum] nedoplatek ve výši 5 572 Kč, který neuhradil ani po obdržení předžalobní výzvy ze dne [datum]. Na základě uvedených skutkových zjištění a v souladu s ustanovením § 2669 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že účastníci platně a účinně uzavřeli smlouvu o platebním účtu a souvisejících platebních službách podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Žalobkyně jako osoba oprávněná dle ustanovení § 5 písm. d) zákona o platebním styku zřídila žalovanému jako podnikateli platební účet a poskytovala mu platební služby podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o platebním styku, tj. umožnila mu provádět platební transakce s elektronickými penězi v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona o platebním styku. Žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou náleží za poskytnuté služby úplata ve sjednané výši. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že splnil svůj závazek a sjednanou úplatu žalobkyni řádně uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou dlužnou částku 5 572 Kč. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. S ohledem na povahu žalovaného nároku, kterým je vzájemný závazek podnikatelů, soud žalobkyni přiznal v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i částku 1 200 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 5 572 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.