20 C 268/2021-45 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 8 250 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne 12. 11. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 11. 2018 smlouvu o půjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 60 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tuto půjčku ve výši 4 800 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 1 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Podle smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky ve 60 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 32,15 % ročně, že splátky celkové dlužné částky budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, a že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zapůjčenou částku ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný uhradil poslední příslušnou splátku dne 14. 2. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ve výši 10 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a požádala jej o uhrazení dlužné částky 10 250 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 28. 5. 2021. 4. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Z nich vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba], za což pobíral v srpnu 2018 čistou mzdu ve výši 16 073 Kč, v září 2019 ve výši 4 739 Kč a v říjnu 2018 ve výši 10 119 Kč. Nájemné platil žalovaný ve výši 7 550 Kč měsíčně. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě listin učinil závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. 6. Žalobkyně soudu prokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 4 800 Kč. Žalobkyně dále prokázala, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Soud tak žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku 8 250 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 625 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 195 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Soud také přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z částky 6 000 Kč dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 250 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.