20 C 352/2021-16 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdu žalované dopravním prostředkem Dopravního podniku města Jihlavy, a.s. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a přirážky k jízdnému na základě zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 27. 1. 2020. 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 27. 1. 2020 byl právní předchůdkyní žalobkyně sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] podle něhož se prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně dne 27. 1. 2020 na lince 3 autobusu přepravovala osoba identifikovaná jménem [celé jméno žalované] s údajným pobytem na adrese [adresa žalované]; osobní údaje této osoby nebyly nijak ověřeny. Zápis o provedené přepravní kontrole byl přepravovaným cestujícím nečitelně podepsán. Tento cestující se na výzvu kontrolora neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. Podle zápisu o provedené přepravní kontrole byly dlužné jízdné a přirážka k jízdnému splatné ve lhůtě 15 pracovních dnů ode dne sepsání zápisu. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně a výše přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované postoupení pohledávky písemně oznámila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaná na svůj dluh neuhradil ničeho. 3. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala totožnost osoby, s níž byl sepsán předmětný zápis o provedené přepravní kontrole, respektive neztotožnila tuto osobu s žalovanou. Přepravovaná osoba byla dle ustanovení § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b) in fine zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, povinna v případě, že se neprokázala platným jízdním dokladem a nezaplatila jízdné a přirážku, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky, jimiž jsou jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. Právní předchůdkyně žalobkyně se však spokojila pouze s ničím neověřeným tvrzením přepravovaného cestujícího ohledně jeho jména, příjmení a bydliště. Ze strany žalované nedošlo během následného vymáhání vzniklého dluhu ani během soudního řízení k uznání tvrzeného dluhu; rovněž podpis přepravovaného cestujícího nemohl posloužit k jejímu ztotožnění s žalovanou. Žalobkyně sice soudu prokázala, že její právní předchůdkyně platně postoupila v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, avšak neprokázala uzavření smlouvy o přepravě osob mezi svou právní předchůdkyní a žalovanou podle ustanovení § 2550 a násl. o. z., a tudíž neprokázala ani to, že osobou povinnou k úhradě jízdného a přirážky k jízdnému je skutečně žalovaná, tj. nebyla prokázána pasivní věcná legitimace žalované v tomto řízení. Jelikož soud shledal v řízení nedostatek pasivní věcné legitimace, žalobu v celém rozsahu zamítl. 4. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, neboť žaloba byla zamítnuta, a proto ji náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.