4 C 257/2022-23 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 357 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky z dohody o narovnání, v níž se žalovaný zavázal uhradit v ní specifikovanou částku ve stanovených splátkách. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobkyně spolu se žalovaným uzavřeli dne 24. 1. 2022 písemnou dohodu o narovnání, jejímž předmětem je prohlášení o výši dluhu žalovaného, a ujednání způsobu úhrady dluhu. Dle uzavřené dohody o narovnání výše dluhu činila ke dni jejího podpisu částku ve výši 6 357 Kč. Žalovaný se žalobkyní se dohodli na splacení dluhu v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení. Do dnešního dne však ze strany žalovaného nebylo uhrazeno ničeho. Předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení jeho dluhu ve lhůtě sedmi dnů ode dne odeslání výzvy. Soud posoudil občanskoprávní závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou dohodu o narovnání podle § 1903 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dluh uhradil, a to ani přes to, že mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byla doručena do vlastních rukou (nebylo doručováno fikcí). Soud proto návrhu v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 357 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.