4 C 282/2022-18 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je zaplacení částky 43 000 Kč s příslušenstvím představující neuhrazenou pohledávku žalované z titulu smluv o zápůjčce uzavřených v ústní formě od října 2021 do prosince 2021. Žalobce žalované poskytnul částku 85 000 Kč. Bylo ujednáno, že žalovaná žalobci peníze vrátí do 31. 12. 2021. Žalovaná vrátila částku 30 000 Kč. Zbývající částku 58 000 Kč žalovaná neuhradila. Následně uzavřel žalobce a žalovaná dohodu o uznání dluhu dne 25. 1. 2022 uzavřela žalovaná se žalobcem, ve které se žalovaná zavázala vrátit žalobci částku 58 000 Kč nejpozději do 28. 2. 2022. Žalovaná však uhradila pouze částku 5 000 Kč dne 16. 3. 2022 a částku 10 000 Kč dne 26. 3. 2022. Žalovaná tak v současnosti i po zaslání předžalobní výzvy dluží žalobci částku 43 000 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobce uzavřel dne 25. 1. 2022 s žalovanou dohodu o uznání dluhu, jejíž součástí byla i dohoda o úhradě dluhu. Žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh ve výši 58 000 Kč, vyplývající z ústních smluv o zápůjčce, uzavřených mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná se zavázala dluh spolu se zákonným úrokem z prodlení splatit nejpozději do 28. 2. 2022. Obsah uznání dluhu a dohody o jeho úhradě odpovídá zcela tvrzením žalobce. Žalovaná v řízení nenamítala, že by dluh zcela uhradila nebo uhradila ve vyšší částce, než tvrdí žalobce, a proto soud vyšel z obsahu žaloby. Ze zjištěného skutkového stavu a s ohledem na ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud dospěl k závěru, že žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše. Důvodem uznání dluhu žalovanou bylo neuhrazení dlužné částky z titulu ústních zápůjček. V souladu s uvedeným zákonným ustanovením platí domněnka, že dluh v době jeho uznání trval. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila a tedy ani neprokázala, že by dluh v žalované výši uhradila, případně že by tento dluh nevznikl, zanikl nebo byl převeden na jiného. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované, aby žalobci uhradila dlužnou částku ve výši 43 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 339,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 720 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 43 000 Kč sestávající z částky 2 820 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu, z částky 1 410 Kč za jeden půl úkon realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 950 Kč ve výši 1 669,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení jiné lhůty soud neshledal důvod.