4 C 72/2022-53 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 100 Kč s příslušenstvím jako dluhu z pojistné smlouvy o pojištění právní ochrany za období od 17. 12. 2018 do 11. 7. 2019. Žalovaný na svou obranu uvedl, že telefonicky dne 17. 12. 2018 oznámil žalobkyni, že chce pojištění ukončit. Žalovaný byl ochoten zaplatit pojistné maximálně do 17. 2. 2019, tj. částku 1 500 Kč. Podle názoru žalovaného nemá žalobkyně nárok na pojistné za další období a jde z její strany o neadekvátní postup vyčkat s ukončením pojištění dalších 7 měsíců. Oznámení o ukončení pojištění žalovaný neobdržel. Po provedeném dokazování během jednání dne 11. 5. 2022 soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 17. 9. 2018 spolu účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti s počátkem pojištění dne 17. 9. 2018. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit čtvrtletní pojistné ve výši 2 250 Kč Součástí smlouvy byly pojistné podmínky žalobkyně. Podle článku 17 pojistných podmínek zanikne pojištění mj. v důsledku nezaplacení pojistného, a to marným uplynutím dodatečné lhůty stanovené pojistitelem v upomínce, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení této upomínky. Pokud jde o formu jednání týkající se zániku pojištění, článek 18 pojistných podmínek vyžaduje, aby se tak stalo v písemné formě. Žalobkyně předloženým poštovním podacím archem prokázala, že žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě odeslala 14. 5. 2019 výzvu k úhradě dlužného pojistného ve výši 4 500 Kč a určila lhůtu pro zaplacení do 10. 7. 2019 s upozorněním na možný zánik pojištění při nezaplacení. Žalovaný od 17. 12. 2018 přes upomínky neuhradil pojistné. Zánik pojištění oznámila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 17. 7. 2019. Žalovaný byl před podáním žaloby k zaplacení vyzván předžalobní upomínkou. Soud posoudil občanskoprávní závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou pojistnou smlouvu podle § 2758 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by splnil svoji povinnost podle § 2782 odst. 1 a § 2783 občanského zákoníku hradit žalobkyni sjednané pojistné. Obrana žalovaného nebyla v tomto sporu úspěšná, neboť žalovaný měl ukončit pojištění jedině výpovědí v písemné formě podle článku 18 pojistných podmínek, pokud již nechtěl, aby pojištění nadále trvalo. Uvedené žalovaný netvrdil a zmínka o telefonátu nemůže v tomto sporu nic změnit. Žalobkyně naopak prokázala, že žalovaného upomenula o zaplacení pojistného výzvou odeslanou dne 14. 5. 2019 a žalovanému poskytnula lhůtu v souladu s článkem 17 pojistných podmínek. Pojištění tedy zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného žalovaným po uplynutí dodatečné lhůty 10. 7. 2019, nikoliv dříve jak tvrdil žalovaný. Žalovaný byl proto povinen zaplatit pojistné až do zániku pojištění v tomto případě za období od 17. 12. 2018 do 11. 7. 2019. Soud proto návrhu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Pokud jde o částečné zamítnutí úroku z prodlení v rozsahu 0,75 % ročně, je podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení závislá na repo sazbě stanovené ČNB pro pololetí, v němž došlo k prodlení. Pojistné ve výši 2 250 Kč bylo splatné vždy čtvrtletně, ke dni 17. 12. 2018, 17. 3. 2019 a 17. 6. 2019. Žalovaný pojistné nezaplatil a dne 18. 12. 2018 se dostal do prodlení s úhradou prvního pojistného ve výši 2 250 Kč. V tomto období byla výše úroku z prodlení 9 % ročně a zůstala neměnná po celou dobu prodlení žalovaného podle § 2 nařízení vlády. Žalobkyně ovšem od 18. 3. 2019 požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně evidentně nejen za pojistné splatné 17. 3 2019, ale i za pojistné splatné v prosinci 2018. Ve stejné výši 9,75 % ročně pak žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 2 250 Kč splatné v prosinci 2018 také za období od 18. 6. 2019 do zaplacení, což nelze. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela nepatrně neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.