8 C 21/2022-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se žalovaný považuje za poplatníka televizního poplatku. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas nesplnil a televizní poplatky za období od listopadu 2018 do prosince 2020 neuhradil, ač byl poučen, a dluží tak částku 3 510 Kč. Nezaplatí-li poplatník poplatek včas, má žalobkyně právo na úhradu včetně úroků z prodlení. I přes písemnou výzvu žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě obsahu spisu má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalobkyně zaslala žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště výzvu ze dne [datum]. Ve výzvě žalobkyně vysvětlila žalovanému, že se na něj obrací z důvodu, že je na adrese [adresa žalovaného], evidovaným odběratelem elektrické energie, ale není evidován jako plátce televizních poplatků. Vysvětlila žalovanému, jak má postupovat v případě, že má televizi, ale neplatí poplatek, televizní poplatek platí či televizi v domácnosti nemá. Současně žalovaného poučila o tom, že v případě, že ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nebude jedním z uvedených způsobů reagovat, bude ho v souladu se zákonem považovat za poplatníka televizního poplatku a zařadí ho do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. S účinností od ledna 2017 byl žalovaný zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku, o čemž byl vyrozuměn dopisem žalobkyně ze dne [datum]. Současně mu žalobkyně sdělila, že první poplatek bude předepsán za únor 2017 s platbou ve výši 135 Kč splatnou dne [datum]. Dopisy ze dnů [datum] a následně [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím České pošty, s. p. žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků za období od července 2017 do prosince 2020. Žalovaný dlužné poplatky nezaplatil. 4. Dle ustanovení [ustanovení pr. předpisu], ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle § 7 odst. 1, odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba je poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce a první platba je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích na adresu trvalého bydliště písemná výzva s poučením o následcích v případě, že na tuto výzvu nebude reagovat, a že žalovaný ve 30 denní lhůtě nereagoval, považuje se v souladu s výše uvedeným ustanovením za poplatníka televizního poplatku. Žalovanému tak vznikla povinnost hradit televizní poplatek žalobkyni. Dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka je v souladu se zákonem a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil žalobkyni předepsané poplatky za období od listopadu 2018 do prosince 2020, byl žalobkyni přiznán nárok na zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 3 510 Kč (26 poplatků po 135 Kč). Dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek, má provozovatel vysílání nárok na úhradu úroku z prodlení určené předpisy práva občanského. Soud s ohledem na toto ustanovení přiznal žalobkyni nárok na úhradu úroku z prodlení z nezaplacených poplatků, a to od každého 16. dne toho kterého měsíce, když ze zákona vyplývá povinnost uhradit poplatek ke každému 15. dni v měsíci. Výše úroků z prodlení je dána § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak byl kapitalizován k [datum] celkem na částku 613,81 Kč. Žaloba byla tedy podána důvodně a soud jí v celém rozsahu vyhověl. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro jinou lhůtu k plnění nebyly shledány důvody. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal uplatněnou odměnu jejího zástupce (advokáta), jeho hotové výdaje a náhradu daně z přidané hodnoty, již je tento zástupce povinen odvést, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12 dostupný na [webová adresa]). Byť činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci, těší se žalobkyně na poli svého působení výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky. Tyto specifické podmínky jsou dané kromě jiného i povahou samotného televizního poplatku, který je jakousi zákonem zakotvenou daní z majetku (televizního přijímače) sui generis, se zvlášť poukázaným výnosem nikoliv ve prospěch státního rozpočtu, ale ve prospěch žalobkyně (přičemž soud se ztotožňuje s dílčím závěrem Ústavního soudu učiněným v citovaném nálezu, že žalobkyně je z televizních poplatků financována v převážné míře). Při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, tak není přiléhavé – jako dominantní kritérium – akcentovat skutečnost, že žalobkyně je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky, nýbrž lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Konkrétně v projednávaném případě bude na místě aplikovat závěry Ústavního soudu, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Z odůvodnění výše citovaného nálezu odkazujícího na výroční zprávu žalobkyně (resp. organizační řád žalobkyně) vyplynulo, že žalobkyně disponuje specializovaným oddělením správy a evidence, popř. vymáhání televizních poplatků. Pokud tedy žalobkyně sama tuto agendu spravuje a následně ji předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci specializovaného právního útvaru žalobkyně (byť výjimka je samozřejmě možná). V projednávané věci však zástupce žalobkyně podal žalobu, v níž s ohledem na jednoznačnost podkladů vypracovaných žalobkyní i právní jednoduchost věci nevyužil své odborné či specializované znalosti - žaloba je tvořena toliko shrnutím skutkových okolností věci, citací právních předpisů a vyúčtováním služeb zástupce, neobsahuje však právní argumentaci, kterou by bylo možné od advokáta coby zástupce žalobkyně očekávat a která by založila účelnost nákladů vynaložených žalobkyní na takového zástupce. S ohledem na výše uvedené považuje soud náklady žalobkyně na jejího zástupce za neúčelně vynaložené, přičemž současně ani neshledal důvod aplikovat § 151 odst. 3 o. s. ř. vztahující se výhradně na účastníky nezastoupené advokátem, notářem či patentovým zástupcem, což není tento případ. Náklady žalobkyně, které lze považovat za účelně vynaložené, proto tvoří pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni tuto částku uhradil, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.