20 C 148/2023-34 — Okresní soud v Jihlavě

Manžel se návrhem ze dne 11. 4. 2023 domáhal rozvodu manželství a manželka se k tomuto návrhu připojila. Z listinných důkazů, výslechu účastníků a jejich shodných tvrzení vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci. Účastníci uzavřeli manželství dne 28. 11. 2015 před Městským úřadem v Českém Krumlově. Z manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci shodně uvedli, že spolu nechtějí žít jako manželé, tento stav je dlouhodobý a pokusy o jeho nápravu selhaly. Příčiny tohoto stavu manželé shodně spatřovali v odlišnosti svých povah a v odlišných názorech na vedení společné domácnosti. Obnovení manželského soužití oba manželé shodně vyloučili. Zdejší soud, jehož mezinárodní příslušnost v případě návrhu na rozvod manželství manželů, kteří jsou státními příslušníky Vietnamu, vyplývá z čl. 3 odst. 1 Nařízení evropského parlamentu a rady č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, posoudil návrh manželky v souladu s článkem 20 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 98/1984 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních podle vietnamského zákona [číslo], o manželství a rodině ze dne 19. 7. 2014 (dále jen„ vietnamský zákon“). Podle čl. 19 odst. 1 vietnamského zákona jsou manželé povinni být si věrni, projevovat si lásku, pomáhat si, vzájemně o sebe pečovat a naslouchat si a společně se podílet na chodu rodiny. Podle čl. 21 vietnamského zákona jsou manželé povinni se navzájem respektovat, prokazovat si úctu a dbát na zachování dobré pověsti a důstojnosti. Podle čl. 51 odst. 1 vietnamského zákona má manželka, manžel nebo oba dva manželé současně práva žádat soud o rozvedení manželství. Podle čl. 56 odst. 1 vietnamského zákona jestliže o rozvod požádá pouze jeden z manželů a soudem nebo dosaženo smíru, soud rozhodne, že se manželství rozvádí, jestliže je důvodně zjištěno, že se manželka nebo manžel dopouštějí domácího násilí nebo závažným způsobem porušují manželská práva a povinnosti a manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat, když manželství neplní svůj účel. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků podle shora citovaných ustanovení vietnamského zákona, neboť manželé spolu nežijí a odcizili se natolik, že jejich manželství neplní svůj účel. Manželství se vlivem odcizení se manželů stalo pouze formálním svazkem, bez materiálního naplnění. Manželské soužití účastníků je zcela zřejmě, i vzhledem k tomu, že manželka má aktuálně nový vztah a s novým partnerem čeká dítě, natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat jeho obnovení. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud shledává na straně obou manželů, pramenící z rozdílnosti jejich představ o životě a trávení času, což vedlo k odcizení manželů, aniž by některý z manželů projevil snahu o opětovně sblížení. Za této situace není na místě účastníky nutit setrvávat ve svazku, v němž již zůstávat nechtějí. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských.