22 C 87/2015-355 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala určení, že právě žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (nebude-li dále výslovně uvedeno jinak, nacházejí se označované nemovité věci vždy v k. ú. , adresa, ) a pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , vymezeného geometrickým plánem , právnická osoba, ., č. , hodnota, . V průběhu řízení, kdy byla povaha řízení vyjasněna dovolacím a odvolacím soudem, navrhla žalobkyně odkoupení pozemku parc. st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, , tedy přikázání pozemků do jejího vlastnictví proti peněžité náhradě, anebo zřízení věcného břemene k užívání pozemků umístěním stavby. Uvedla, že v katastru nemovitostí je evidována jako vlastnice chaty ev. č. , hodnota, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalovaná je evidována jako výlučný vlastník mj. pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, . V roce 1995 podala žalovaná se svým dnes již zemřelým manželem , jméno FO, u Okresního soudu v , adresa, žalobu, jíž se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost odstranit chatu z pozemku p. č. , hodnota, a její příslušenství z pozemku p. č. , Anonymizováno, . Okresní soud v , adresa, rozsudkem ze dne 1. 10. 2003, č.j. , spisová značka, , žalobu zamítl. Vyšel ze závěru, že výstavba chaty byla zahájena v létě 1956 a dokončena nejpozději v roce 1957, stavebníci (právní předchůdci nynější žalobkyně) neměli výstavbu povolenu správním rozhodnutím, postavili chatu odlišného charakteru oproti pozdějšímu správnímu rozhodnutí a stavbu, třebaže charakteru trvalého, postavili na cizím pozemku bez práva stavby. Pozemek se stavbou proto tvořily jedinou věc, jejímž vlastníkem se podle § 126 zákona č. 141/1950 Sb. (dále též jen „o. z. 1950“) stali stavebníci chaty, kteří do věci vložili vyšší hodnotu, než byla hodnota pozemku. Žalobkyně je proto nyní přesvědčena, že je vlastnicí chaty i s pozemkem parc. č. st. , Anonymizováno, , na kterém chata stojí. , jméno FO, však přístavkem vybudovaným v roce 1976 zasahuje též na pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Při stavbě předchůdce žalobkyně , jméno FO, předpokládal, že staví na pozemku obce , adresa, . Výstavbou přístavku vznikla chata o novém půdorysu. Přístavba se stala „příslušenstvím a součástí“ původní chaty, nikoliv samostatnou stavbou. Jakožto příslušenství sdílí přístavba osud věci hlavní a žalobkyni svědčí vlastnické právo i k pozemku o výměře cca 10 m2. Tato část pozemku byla později specifikována jako parc. č. st. , Anonymizováno, geometrickým plánem , právnická osoba, ., o výměře 12 m2). Jelikož žalovaná nevyhověla výzvě žalobkyně, aby zápis v katastru nemovitostí byl uveden do souladu s tímto stavem, domáhala se svého práva žalobkyně žalobou. Konečně se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, , neboť jiný přístup nemá. Pro případ, že se vlastnicí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, nestala žalobkyně na základě darovací smlouvy z 24. 4. 1990, navrhla, aby eventuálně bylo určeno, že vlastnicí byla v době své smrti její matka , Jméno žalobkyně, . Po rozhodnutí odvolacího soudu a dovolacího soudu navrhla, aby zastavěn pozemek byl přikázán do jejího vlastnictví za náhradu, anebo zřízeno k němu věcné břemeno k umístění stavby.2. Žalovaná s původním žalobním návrhem nesouhlasila. Uvedla, že nelze použít pravidlo § 126 o. z. 1950, neboť takový postup by dnes vedl k další nespravedlnosti. Dle žalované nesmí žalobkyně těžit z jednání svých předchůdců, kteří neměli právo stavby a chatu postavili načerno. Za vhodné proto považovala řešení, kdy vlastnictví stavby ustoupí pozemku. Jestliže chata nejprve vznikla v roce 1957 a 1958 jako dočasná bouda na nářadí, šlo jen o movitou věc, která nebyla spojena s pozemkem. Výstavba chaty nebyla předchůdcům žalobkyně stavebním úřadem povolena. Pokud byla chata dostavěna později (po roce 1975), stanovil pozdější občanský zákoník již oddělené vlastnictví od pozemku. Podotkla, že vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku má proběhnout podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu. V tomto ohledu žalovaná vyloučila, aby přišla o vlastnictví bez náhrady, a navrhla, aby pro žalobkyni bylo zřízeno věcné břemeno za úplatu a se stavbou a pozemkem se nadále zacházelo jako se samostatnými věcmi. Jde-li o přístavek vzniklý v roce 1975, ten se z žádného důvodu nemohl stát součástí pozemku, na kterém se nachází. Přišli-li někdy žalovaná, resp. její předchůdci, o vlastnictví k pozemku, bylo jejich vlastnictví opětovně nabyto vydržením. Žalobkyně či její předchůdci se nikdy nedomnívali, že pozemek pod chatou jim patří a naopak vlastnické právo žalované nikdy nezpochybnili a platili nájemné. K návrhu na zřízení nezbytné cesty uvedla žalovaná, že by se přístup dal řešit nájmem. Po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem trvala žalovaná nadále na tom, že stavba ev. č. , hodnota, byla stavbou dočasnou jak z hlediska stavebně technického, tak i správně právního a občanskoprávního. Nájem pozemku opravňuje mít stavbu na pozemku pouze dočasně. Po skončení práva nelze vztah mezi vlastníkem pozemku a stavby vypořádat jinak než odstraněním stavby.3. Soud v průběhu řízení v prvním stupni i v odvolacím řízení dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V roce 1956 byli , jméno FO, a , jméno FO, vlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, , neboť jej nabyli směnou za jiné nemovité věci od obce , adresa, v roce 1937. Pozemek byl do roku 1956 zalesněn, jak vyplývá ze snímku katastrální mapy z 25. 9. 1956 a polního náčrtu podle zaměření 18. 8. 1956, kde je již odstraněn symbol lesa u pozemku parc. č. , Anonymizováno, , nikoliv však u pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Přítomnost lesa má soud za prokázanou též z výpovědi , adresa, v řízení sp. zn. , spisová značka, , která ve stejné době budovala zahradu východně od dotčeného pozemku pod strání. Ještě při ohledání v roce 1997 byly soudem v řízení sp. zn. , spisová značka, v terénním zářezu pozorovány zbytky kořenů stromů. Po hodnocení důkazů odvolacím soudem v rozsudku ze dne 13. 10. 2020, č. j. 54 Co 384/2019 – 180 (závěr odst. 33), nelze brát za prokázanou skutečnost, že na stavbu chaty bylo použito dřevo z lesa, kde se stavělo. Žalovanou předložený zápis z 25. 7. 1956 vedl ke zjištění, že stavební dřevo bylo na příděl, tím však nebylo prokázáno, že na stavbu chaty bylo použito právě materiálu z lesa, který na místě chaty stál.4. , adresa, , kde se stýkaly pozemky tehdy parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, si zvolili k výstavbě chaty manželé , jméno FO, a manželé , jméno FO, . , jméno FO, se o možnost výstavby zajímal u tajemníka , právnická osoba, , adresa, . Ten mu ukázal obecní pozemek pod lesem, kde pokládal za možné stavět. Právo nakládat pozemkem parc. č. , Anonymizováno, měl od roku 1954 stát, jak uzavřel odvolací soud v rozsudku ze dne 13. 10. 2020, č. j. 54 Co 384/2019 – 180 (odst. 35). Stavebníci pak stavěli bez důvodu k pochybám, že , právnická osoba, v , adresa, měl oprávnění pozemkem nakládat a stavěli v tomto ohledu v dobré víře.5. Přestože pak v lednu 1956 bylo zamítnuto vydání stavebního povolení manželům , jméno FO, k výstavbě chaty na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , začali jak , jméno FO, , tak , jméno FO, v polovině roku s výstavbou. , jméno FO, umístili na pozemek tehdy parc. č. , Anonymizováno, – , jméno FO, zcela, , jméno FO, částečně. Do konce roku 1956 tak museli vykácet patřičnou část lesa a vybudovali na zemi základ. V dalším roce se stavěla nadzemní část chat, jak popsala v řízení sp. zn. , spisová značka, , Jméno žalobkyně, st., i , adresa, (i když ta posunula události o rok). Dne 10. 12. 1956 byla zamítnuta druhá žádost , jméno FO, o stavební povolení na chatu, s čímž byl , jméno FO, vrácen i jejich náčrt polohy ve snímku katastrální mapy. Samotný snímek z katastrální mapy byl vyhotoven 25. 9. 1956 a poloha chaty , jméno FO, v něm byla vyznačena do obecního pozemku tehdy parc. č. , Anonymizováno, .6. , jméno FO, v roce 1957 postavili nadzemní část chaty. Po zhotovení chaty podali bezskrupulózně lživou žádost o povolení stavby pouhé zahradní boudy podle připojeného náčrtu k zamýšlenému ovocnému sadu. Rozhodnutím z 12. 8. 1957 byla stavba povolena s tím, že musí (nejspíš v souladu s předloženým náčrtem) mít rozměr 3 × 4 m, výšku k hřebeni 3,5 m a má být dřevěné konstrukce na kamenné podezdívce, nesměla mít komín a vytápění, podlahu musela tvořit jen dusaná hlína, strop musela tvořit samotná střecha, nesměla být užívána k přechodnému obývání a vnitřek boudy nesměl tvořit prostředí chaty.7. Soud i v nynějším rozsudku musí uvést svou úvahu o motivaci , jméno FO, (i , jméno FO, ), k čemuž se domnívá, že jednak měli o chatu v , adresa, mimořádný zájem a současně spoléhali na ochranu při svém dobrém postavení v tehdejší společnosti. Přestože je zde nyní závěr, že v dobré víře stavěli na pozemku, kterým směl