24 C 373/2022-25 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání motorového [anonymizováno] značky [anonymizováno], EK [anonymizováno], pr. [anonymizováno] mm, [příjmení] [anonymizováno], (dále též jen„ předmětná věc“) s tím, že je výlučnou vlastnicí této věci a že žalovaný ji zadržuje protiprávně. Na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] byla předmětná věc předána žalovanému za účelem dočasného užívání. Žalovaný převzetí této věci potvrdil podpisem nájemní smlouvy. Nájemní doba byla sjednána na dobu určitou od 16:00 hodin dne [datum] do 16:00 hodin dne [datum]. Žalovaný po skončení nájmu předmětnou věc žalobkyni nevrátil. Dne 8. 7. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zakoupila předmětnou věc od [právnická osoba], [anonymizováno] s [anonymizováno] za 15 499 Kč. Z evidenční karty soud zjistil identifikační údaje předmětné věci. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že předmětem smlouvy je závazek žalobkyně pronajmout žalovanému předmětnou věc a závazek žalovaného zaplatit nájemné. Nájem byl sjednán na dva dny, tj. do [datum] do 16:00 hodin, za cenu 450 Kč/den a dále byla sjednána úhrada za opotřebení řezného kotouče ve výši 900 Kč Celkem tak cena činila 2 178 Kč. Žalovaný uhradil kauci ve výši 1 000 Kč. Z dopisu ze dne 8. 7. 2022, podacího archu a dokumentu Sledování zásilky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k vrácení předmětné věci do 20. 7. 2022. 4. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně jako vlastník předmětné věci uzavřela s žalovaným smlouvu o nájmu této věci. Žalovaný převzal předmět nájmu a zavázal se zaplatit nájemné. Po skončení nájmu žalovaný předmětnou věc žalobkyni nevrátil, proto jej žalobkyně písemně vyzvala k vrácení předmětné věci. Žalovaný ani poté věc nevrátil. 5. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 6. Na základě zjištěných skutečností a podle citovaného zákonného ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně řádně doložila, že je vlastníkem předmětné věci a že tuto věc pronajala žalovanému, který ji po skončení nájmu nevrátil, přestože k tomu byl písemně vyzván. Z tohoto důvodu je žalovaný povinen žalobkyni předmětnou věc vydat, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 405,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 15 499 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. (tarifní hodnota zde představuje cenu věci – motorového rozbrusu, jak vyplývá z faktury, v době započetí úkonů právní služby, jichž se právní služba týká) sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k vydání věci) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.